Když jsem měla natáčet pilotní díl svého kuchařského pořadu, byla k nám na venkov vyslána kostymérka. Dostala zásadní úkol – vybrat z mého rozsáhlého šatníku kombinaci oblečků, ve kterých se okamžitě stanu nezapomenutelnou televizní hvězdou.
Nezapomenutelná byla ovšem hlavně paní kostymérka. Když extravagantní dvoumetrová dáma v kožené kombinéze vystoupila ze zlatého autíčka před naší prostou chaloupkou, jehlové podpadky jejích kozaček zapadly hluboko do únorového bláta. V tu chvíli spustila soucitnou lamentaci, jak proboha TADY můžu žít, a její bolest nad mým osudem dosáhla vrcholu, když stanula před mou skříní.
„Proboha! V životě jsem neviděla ženskou, která by měla tak málo oblečení? Vy nechodíte mezi lidi? Jak takhle můžete žít??” Nebyl v tom žádný výsměch, jen nelíčený šok. Nakonec vybrala kytičkovanou halenku, kterou jsem koupila pět let předtím v Mníšku v sekáči, a rezignovaně odjela. Z doslechu se mi pak doneslo, že zkoušela mezi ostatními kostymérkami zorganizovat sbírku použitého šatstva na podporu mé garderóby. Byla to hodná žena a myslím, že náš pocit životního zážitku byl oboustranný.
Fialová a hořčicová
Vzhledem k tomu, že jsem se od té doby stala televizní hvězdou, dalo by se očekávat, že stav mého šatníku povýšil na zcela jinou úroveň. Občas mě popadne záchvat zodpovědnosti, že vzhledem k mému věku a postavení bych si měla pořídit něco na sebe. Vyrazím do obchodů a vrátím se pak pokorně domů, kde na mě oddaně čekají moje dvoje kalhoty, pět oblíbených triček, tři svetříky a čtyři rovné sukně nad kolena. Divíte se?
Když jsme, už s jinou kostymérkou, hledaly před pár lety v obchodech hadříky na natáčení, byly zrovna „barvami sezóny” fialová a hořčicová. Bohužel v obou vypadám jako strašidlo. Slečna prodavačka nás ujistila, že jinak jedině černé a nebo byznysové oblečení, protože letos zkrátka frčí fialová a hořčicová. Černá se nehodí na kameru a v byznysových košilích bych toho moc neuvařila. Tak jsme natáčeli v oblečení z minulé sezóny, kdy zrovna čirou náhodou frčely „moje barvy”.
Kdo vymyslel trendy? Dáma, co není „trendy”
Hospodařím si se svými pěti tričky docela spokojeně. Občas mě ale chytne rapl, že třeba na křtu knihy bych neměla mít rok po sobě totéž… A řeknu si, že se sebou konečně něco udělám, třeba se nechám inspirovat v módním časopise! Tak jsem si v září koupila jeden z našich prestižních „leskláčů”, dychtiva poučení a provětrání mého zažitého stylu.
Po prohlédnutí všech leopardích mikin (s lampasy na rukávech, barevnými flitry kolem výstřihu, volány a kožešinkami) jsem došla ke své skříni a pokorně jsem se omluvila svým pěti tričkům, že jsem měla ošklivé myšlenky na nevěru, a přitom jsou fakt nejlepší!
Ale v časopise mě zaujala jiná věc. Rozhovor s krásnou, elegantní dámou. Měla šedivé mikádo pařížského střihu. Béžové úzké kalhoty a pruhované modrobílé tričko. Klasika, která prostě sluší každému. Tak jsem se s nadějí začetla do rozhovoru a zjistila, že právě tato dáma založila někdy v padesátých letech jednu z hlavních agentur, které každý rok určují výrobcům aktuální módní trendy! Pokud byla fotka focená letos, naprosto nechápu, proč na sobě paní Peclers neměla oranžovou mikinu se třpytivými lampasy?
Slimky jsou out, vyhoďte je a kupte si mother jeans!
Příští rok budou zase in boyfriend jeans, takže vyhodíte mother jeans. Ten další rok budou in slimky a vy půjdete hledat, na které smetiště je předloni vyvezli… i když ne, to určitě ne, protože ty aktuální se budou lišit nějakým zásadním stylotvorným detailem – budou buď s výšivkou nebo bez výšivky, s dírami nebo bez děr. Každopádně – i v těch dva roky starých trendy slimkách byste byla trapná, takže je nechte na smetišti. Musíte si prostě každý rok kupovat kompletně nové hadříky, jinak nejdete s dobou.
No, a nebo s ní nejdete.
Já nejdu, a to je skvělé, protože díky módním trendům nemůžu skoro nikdy utrácet za oblečení. Musím si vždycky trpělivě počkat, až jednou za pět let přijde náhodně do módy to, co sluší mě. Tehdy si obvykle nakoupím nových pět triček a dalších pět let v nich přečkám.
Díky! Vzhledem k tomu, že letos už je zase módní fialová a hořčičová, ušetřila jsem pár tisíc za hadříky, a víte kolik je za to čokolády? A co vy, kupujete si trendy oblečení? Nebo máte vyhlédnuté obchody, které na trendy kašlou a prodávají to, co lidem prostě normálně sluší? Necháváte si všechno šít u švadleny? Tolik otázek! Podělte se se mnou v diskusi, neb jsem zvědavá. A teď jdu vyprat svých pět triček.
(foto jsem ukradla od Lovemusic – Hradecký slunovrat, děkuji!)
Komentáře