V létě se nejradši držím ve stínu své kuchyně a když vylezu ven, mířím rovnou na břeh Berounky. Na podzim miluju procházky mlhavou krajinou, ale po dvou hodinách už jsem zas ráda doma u Netflixu. V zimě mě do lesa dokáže vytáhnout jen má psice – osobní trenérka. Ale na jaře to je jiná! Měním se v romantika, fotícího každý kvítek – a ve sběračku. Sběračku divokých bylin.
A protože ta požehnaná doba právě vypukla, chci vám dneska prozradit, čím teď krmím svou rodinu. Všichni jsou stále naživu, takže buďte bez obav. Nebojím se dokonce ani toho, že když vám tyto svěží energetické bomby doporučím, už na nás nezbyde. Divokých bylin je všude dost pro všechny. A hned vám bude podle fotek jasné, že je všechny znáte. A to i když jste (narozdíl ode mě) v dětství nenavštěvovali přírodovědný kroužek a tak je neznáte podle jména… :-D.
Vybrala jsem pro vás pět bylinek, ale to samozřejmě neznamená, že budeme ignorovat sedmikrásky, popenec, listy maliníku a divokých jahod, krásný aromatický řebříček, nebo osvěžující nakyslý šťovík, atd. Necháme si je napříště.
Česnáček
Česnáček roste v každém příkopu, takže vybírejte ty příkopy, kolem kterých nejezdí moc aut. Teď na přelomu března a dubna ho ještě nenajdete podle květů, kvést bude až za měsíc. Ale jeho charakteristické listy už uvidíte – a ty také budete používat.
Všichni teď kolem řek a potoků hledají módní česnek medvědí, ale česnáček rozhodně taky stojí za pozornost, až se skoro divím, že není uražený! Má jemnou česnekovou chuť, spoustu vitamínu C a nasekaný ho můžete používat klidně i jen jako posyp na chleba s máslem. A samozřejmě do polévek, pomazánek, rizot, těstovin.
Bršlice
Loni v únoru jsme se přestěhovali a hned na jaře jsme se pustili do záchrany zahrady, na které v té době byla jen suť, kopřivy a bršlice (pokud pominu krásné staré borovice, břečťan a růže, které tu už rostou desítky let). Pustili jsme se do práce s takovou vervou, že jsem se teď po roce lekla, že se mi snad povedlo zlikvidovat všechnu bršlici, protože ještě před týdnem nikde žádná nevykukovala. Naštěstí už leze! Není nad to, vyběhnout uprostřed vaření oběda ven před dům pro trošku toho plevele. Chuť bršlice je někde mezi ředkvičkami a petrželkou a můžete ji přidat kamkoliv jako zelené koření, udělat z ní špenát nebo klidně pesto – recept sem přihodím, jakmile naše bršlice nabere aspoň trochu přijatelné rozměry.
Rozrazil
Jako děti jsme mu říkali „bouřka”, vzpomínáte? Nádherná křehká kytička z úvodní fotky vytváří modré koberce v trávnících (kde štve citlivé milovníky dokonalosti) a na loukách. Má i léčivé účinky – podle Marie Treben snižuje cholesterol a čistí krev. Ráda ho používám na čaj, ale taky na dekoraci hotového jídla – varem by se zničil, a tak ho radši použijte čerstvý. Tak třeba chleba s rozhudou – jarní tvarohovou pomazánkou – ozdobený rozrazilem je velmi luxusní záležitost a v hipsterském bistru v centru New Yorku bych na něm jistě vydělala miliony!
Violka rolní
Jíst můžete i klasickou fialku, to jistě víte, protože se z ní vyrábějí i cukrové ozdoby na dorty. Ale violka rolní (a podobná „trojbarevná“) je stejně krásná a přitom ji najdete třeba i uprostřed polní cesty mezi kamínky. I ona je skvělá hlavně na dekoraci jarních chlebíčků, dortíků, zmrzlinových pohárů. Používat můžete i šlechtěné zahradní macešky (nikdy nezapomenu na překvapený výraz Jana Krause, když jsem mu v jeho televizí Show předložila v misce “zmrzlinový pohár” tvořený tatarákem a zdobený maceškami – bál se, že ho otrávím v přímém přenosu). U čerstvě kupovaných rostlin ale počkejte, až vyrostou nové květy, které už budou vaše “domácí” – v zahradnictví jistě rostlinky dostanou sem tam nějaký ten postřik.
Květy polní divoké violky u mě přesto vítězí, mají totiž spoustu cenných látek v tom nejčerstvějším stavu, což bych u šlechtěných skleníkových kytiček očekávala jen stěží…
Kopřiva
Ano vím, že kopřiva je notoricky známá, brzy ji budeme všichni přidávat do jarních nádivek (a všichni víme, že je třeba použít rukavice, a to do chvíle než kopřivy spaříte). Nabízí nám zadarmo spoustu minerálů a vitamínů a už stovky let se používá jako jarní bylina čistící krev po zimě.
Mám ji ráda hlavně kvůli její zásadní výhodě: kopřivy je všude dost. Bylinkaření bývá většinou paběrkování – většinu bylinek sbíráte po jedné a pečlivě oddělujete od trávy a dalších rostlin kolem. Zato na kopřivu můžete klidně se srpem (přesto nesbírejte staré, žilnaté rostliny, a zůstaňte jen u těch mladých). Díky tomu jí snadno a rychle získáte velké množství, které pak stačí jen spařit a použít na špenát, nádivky, krémové i čiré polévky.
A co vy, ládujete se také na jaře plevelem? Jaké jsou vaše nejoblíbenější rostlinky? Nebo je radši jíte až transformované do hovězího steaku?
Komentáře