Zápisky

Sama sobě Freudem

10. 11. 2021

Pamatujete si sny? Já většinou ne, ale ty významné mi často v hlavě uvíznou. Přijde mi pak nesmírně zajímavé tahat z lidí kolem sebe, co se nejčastěji zdá jim. Zkuste to. Budete se bavit. Jako by naše typické sny ilustrovaly něco, co o sobě často ani nevíme. 

Nikoho asi nepřekvapí, že slavná píseň Yesterday vznikla ve snu. Paul McCartney se prý probudil a v hlavě mu ještě zněla líbezná melodie, která se mu zdála. Takže neváhal, vyskočil k piánu a začal ji rychle lovit z paměti, než úplně vyprchá. Z toho je myslím krásně vidět, že tento dobrý muž fakt žije hudbou, místo toho aby se mu v hlavě honila luxusní auta nebo stav jeho akciového portfolia. Sny jsou totiž v rozkrývání skutečného obsahu naší hlavy velmi přesné.

Pamatuju si na poklidné období, kdy byly děti malé, a já s nimi trávila celé dny na zahradě. Ve snu mě pak navštěvovaly sazeničky kedluben, ovíjela jsem hrášek kolem tyček a zalévala při západu slunce. Noční verze mojí rajské zahrady byla o hodně idyličtější, než její reálný předobraz, pokud si vzpomínám. Nebyli v ní záludní slimáci, krtince uprostřed záhonu, ani střepy v kompostu. Sen je prostě sen. Přijde mi, že je buď naprosto v plusu, nebo naprosto v mínusu. S realitou se neobtěžuje.

Můj muž a polovina mých kamarádek trpí (a to doslova!) na „zodpovědné sny”. To je takové to duševní peklo v kostce. Máte v sedm ráno odvézt balíček do Příkré ulice č. 17, jenže sednete do auta a zjistíte, že nestartuje. Nevadí, běžíte na nádraží, dobíháte na poslední chvíli, balíček vám vypadne z ruky, shýbáte se pro něj, zakopnete, a než se zvednete, vlak odjíždí. Další jede za hodinu, takže běžíte na silnici a stopujete, a když se konečně dostanete na místo, zjistíte že jste doma zapomněli mobil, ve kterém máte zapsanou adresu, a bez mobilu ani nevíte jak jinak ji zjistit… A tak dále… Znáte? Pokud jo, můžete být na sebe hrdi. Tak poctivého a zodpovědného člověka je potřeba si vážit, poskytnout mu kontakt na kurzy meditace… a občas i první pomoc!

Jó tak moje sny, to je jiné kafe! Málokdy ve snu něco nestíhám. Mé sny jsou téměř vždycky architektonické. Mou posedlostí jsou totiž domy a byty, hlavně ty staré, s velkým kouzlem. Dva takové jsme už stihli koupit a zrekonstruovat od základu… No a od toho se pak odvíjejí mé noční děsy. Říkám jim „sen majitele nemovitosti”.

Když mám perné dny, v noci mi praská střecha nad hlavou. Vařím v kuchyni a najednou mi přímo do hrnce s vývarem začne kapat ze stropu voda. Letím do podkroví, a tam se valí hektolitry vody ze stovek štěrbin a prasklin. Následně se strop bortí a já už nemůžu rozmísťovat další kýbly a zbaběle zdrhám, tahajíc ven zbytek rodiny. Pokud se chcete vyhnout takovým snům, můžu vám poradit jen jedno – nikdy, fakt nikdy nekupujte „dům s duší” a nepouštějte se do jeho rekonstrukce.

Odměnou za moje staticko-destrukční noční můry jsou sny o italských vilách. Vily se mi zjevují dost často a obvykle si je procházím poprvé. Asi je chci koupit, co jiného bych tam dělala? Otevírám dveře, za kterými se objevuje další obrovská místnost, procházím ji přímo k velkorysému francouzskému oknu, které otevírám… No a samozřejmě, za ním mě okouzlí terasa lemovaná kamennou balustrádou, a přes pár borovic mi padne oko na velké město. Snad Florencii? Sienu?

Pro tyhle sny těch pár praskajících střech ráda vydržím. Děkuju svému podvědomí, že mě nechává v noci prožívat život dámy z toskánské vyšší vrstvy, a pokorně přijímám, že se zas ráno probudím v našem milém středočeském domově. Bohatě mi stačí, že nám většinou nikam nezatéká, všechno drží pěkně pohromadě, a muž právě staví na kafe…

(psáno pro Ženu a život)

Komentáře

Mohlo by se vám líbit