K receptu na med přidávám hned i recept na naši aktuálně nejoblíbenější domácí limonádu. Říkáme jí kopřiváda, tak si zkuste tipnout, z jaké je bylinky… 😀 No ano, z té žahavé královny bylin, kterou už staré bylinkářky používaly k jarním čajům na čištění krve. Když jsem ale svým dětem řekla podle staré kuchařky, že kopřivová limonáda je krvečistící, zatvářily se dost vyděšeně. Takže prosímvás ne, dneska se tomu říká „detoxikační“!

Kopřiva je plná minerálů a milujeme ji třeba i jako špenát. Výluh z kopřiv na jaře používám i na opláchnutí vlasů, a ačkoliv to dělám beze svědků, rodina pak chodí a řiká „tyjo máš krásně lesklý vlasy“, takže něco na tom asi bude… Nebo je to tím karanténním klidem, že si vůbec někdo všimne že mám něco na hlavě??

Pampeliškový med

(na čtyři cca 2,5 dcl skleničky)

250 květů pampelišek

1 litr vody

1 větší citron, ideálně bio

1 kg cukru, lépe přírodní třtinový

Květy nasbírejte kolem poledne za slunného dne. Doma je namočte do velkého hrnce s vodou a párkrát lehce promíchejte, aby vyplavali případní černí broučci a smetí. Vylovte co je potřeba a očištěné pampelišky ještě jednou propláchněte v cedníku. Dejte zpátky do čistého hrnce, přidejte litr vody a omytý citron nakrájený na tenké plátky. Vařte 15 minut. Tuto směs pak nechte přes noc stát.

Druhý den pečlivě přeceďte do kastrolu se silnějším dnem (ideální je vyložit cedník hustou utěrkou). Do přeceděného vývaru z pampelišek vmíchejte cukr a pomalu zahřívejte. Za občasného promíchání vařte velmi mírným varem, dokud nedosáhnete hustoty medu. Vychladlý med je trochu hustší než horký – takže konečnou hustotu nejlépe zjistíte, když lžičkou trošku nalijete na porcelánový talířek a necháte vychladnout… Hotový med slijte do vyvařených sklenic, uzavřete a nechte vychladnout víčkem dolů.

TIP: vzpomínáte na pampeliškovou knihu od Jany Vlkové?

Kopřiváda

Na 1 litr kopřivády:

hrst čerstvých nebo sušených kopřiv

2 dcl vroucí vody

3 lžíce pampeliškového medu

1,5 citronu (ideálně bio, množství upravte podle chuti)

0,8 l perlivé vody

hrst kostek ledu

případně na ozdobu: snítka máty nebo meduňky

Opláchnuté kopřivy dejte do hrnku a zalijte vroucí vodou. Nechte luhovat 15 minut. Mezitím si pokrájejte citron na tenké plátky. Pokud nemáte biocitron, možná se rozhodnete šťávu z citronu jen vymačkat a nepoužívat celé řezy i s kůrou, to záleží na vás…

Když je čaj vyluhovaný, přeceďte ho do džbánu, rozmíchejte v něm med a přidejte citron (buď plátky, a nebo jen vymačkanou šťávu). Na ozdobu můžete vložit větvičku meduňky nebo máty. Přilijte perlivou vodu a vhoďte kostky ledu.

The post Pampeliškový med + jarní kopřiváda appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Můžete si dopřát i jeden vtípek – pokud místo běžného cukru použijete třtinový, sirup získá sytě zlatavou barvu. Pokud se u vás doma najdou láhve od whisky, rozhodně je použijte na uskladnění tohoto sirupu, se záměnami se pak užije spousta legrace! (vyzkoušeno za vás) Nemusíte je ani proplachovat – alkohol dezinfikuje, takže kapka na dně nezaškodí.

Ovšem co by byl bezový sirup bez receptu na Hugo! Objevila jsem ho kdysi v Itálii a velmi rychle se z něj u nás doma stal nejoblíbenější letní koktejl. Hugo má málo alkoholu a můžete do něj využít domácí bezový sirup a svoji mátu, takže je vlastně skoro „bio“. Ale hlavně – tím že je nízkoalkoholický, dá se snadno usrkávat uprostřed horkého dne, ale také je výborným společníkem pro dloooouhý letní večer…

Bezový sirup

40 květenství černého bezu
2 l vody
1,8 kg cukru (druh si zvolte sami)
šťáva z 5 citronů

Nejdřív si ve velkém hrnci převařte vodu – nechte ji několik minut projít varem a pak vypněte. Dejte ji vychladnout a mezitím si propláchněte květenství. Nemusíte to přehánět – pokud máte krásně čistá květenství bez hmyzu a prachu, klidně proplachování vynechte.

Pak je dejte do vychladlé vody v hrnci. Hrnec důkladně zakryjte a nechte stát do druhého dne na chladném místě. Nazítří vezměte druhý velký hrnec, dejte do něj síto vyložené vyžehlenou utěrkou a výluh z květů do hrnce přeceďte. Vsypejte cukr a míchejte, dokud se úplně nerozpustí. Sirup můžete i malinko zahřát, ale smí být maximálně vlažný. Pak přidejte vymačkanou šťávu z citronů (nejlépe přes jemné čajové sítko) a rozmíchejte.

Sirup rozlijte do sterilizovaných lahví, navrch zakápněte troškou alkoholu, zavíčkujte a uskladněte na chladném místě.

Hugo

5 lístků čerstvé máty
pár kostek ledu
50 ml sodovky
malý panák bezového sirupu
100 ml prosecca
skrojek limetky

Mátu trochu pomačkejte čistýma rukama, aby se z ní uvolnily vonné esence. Vložte ji spolu s kostkami ledu do velké vinné sklenice, zalijte sodovkou, sirupem a nakonec proseccem.
Skrojek limetky prsty trošku zmáčkněte směrem do sklenice, aby se uvolnila šťáva. Koktejl pijte brčkem.

TIP: Můžete se držet tohoto základního rozpisu, nebo si udělat Hugo méně či více alkoholické. To už nechám na vás a na příležitosti. Rozumné je třeba i v průběhu večera ubírat prosecco a přidávat sodovku.. 🙂

The post Bezový sirup (a zásadní recept na Hugo!) appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Knížku Pampelišky k jídlu si můžete koupit třeba u Jany na webu Kytky k jídlu.  Jana je vzděláním přírodovědkyně, což jí dává velkou výhodu. V knížce se tak dočtete spoustu věcí. které jste netušili. třeba jak je to s pověstnou hořkostí pampeliškových listů. Najdete tam i všemožná umělecká dílka s pampeliškovou tematikou – a samozřejmě recepty, od široce známého pampeliškového medu až po překvapivé nápady. Třeba kapary z pampeliškových poupat (ochutnala jsem a jsou parádní).

Omrkněte tedy třeba tenhle pampeliškový salát, do kterého můžete úspěšně použít přebytky velikonočního vaječného šílenství… Určitě pro vaše tělo i duši udělá víc, než skleníkové lupení, které teď koupíte v hypermarketech. A pokud už u vás pampelišky odkvétají, třeba vás inspiruje i článek Srdečné pozdravy z divočiny. 

Salát s vejcem a se špekem

Suroviny:

400 g pampeliškových listů

200 g dobrého, prorostlého, tučného uzeného masa nebo špeku

4 lžíce balzamikového octa

sůl a pepř

4 vejce

100 – 200 ml 8% octa na vaření vajec

Postup:

Pampeliškové listy dobře omyjte a nakrájejte napříč na plátky nebo užší nudličky. Používejte raději části listů „od země“. Konce bývají více hořké.

Uzené maso nakrájejte na kostičky a orestujte na rozpálené pánvi.

Přidejte ocet, nalijte na pampelišky a zamíchejte, aby se marináda dostala ke každému kousku. Osolte a opepřete.

Uveďte do varu asi 1 litr vody, osolte, přidejte ocet. Vajíčko vždy rozklepněte do šálku a pomalu pusťte do vroucí vody. Vařte 5 minut. Vylovte (třeba pěnovačkou), dejte na salát a ihned podávejte.

TIP: Pampelišky zůstávají, ale ostatní se dá nahradit různě. Vejce mohou být vařená na tvrdo a nakrájená na plátky nebo kostičky, čímž se eventuálně umoří velikonoční zásoby. Špek můžou zastoupit třeba krutonky z bílého i tmavého chleba osmažené na oleji.   

The post Pampeliška, hvězda nové monografie! (plus recept na pampeliškový salát se špekem a vajíčky) appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Medvědí česnek je bylinka, která si roste v přírodě bez lidských zásahů, a tak je plná síly (které se konvenční zelenině často nedostává, po všech útrapách kterými musela projít). Najdete ho leckde, i v parcích uprostřed měst (zeptejte se sousedek, mě taky poradily). A když už někde roste, je ho taková spousta, že váš košík zásoby pro ostatní neohrozí. Viz úvodní fotka, kterou mi půjčila naše největší expertka na jedlé bejlí – Jana Vlková.

A právě Jana se mnou spolupracovala na dnešním medvědím článku. Pokud máte kolem medvědího česneku nějaké obavy nebo nejasnosti, přečtěte si rozhovor! A pokud nejasnosti nemáte a hledáte jen inspiraci, sjeďte níže. Najdete tam recepty na pesto, medvědí polévku s kopretinami a medvědí pomazánku. Díky, slovutná pojídačko kytek! Janin  blog najdete pod odkazem Kytky k jídlu.

Máte strach z konvalinek? Čtěte!

Karolína: Spousta lidí se bojí, že místo medvědího česneku natrhá listy konvalinek. Můžeš je uklidnit,  jak to snadno rozpoznají?

Jana: Kdo má dost odvahy na pokusy, tak si listy rozemne a v ruce, a pokud nemá poruchu čichu, tak ucítí typickou česnekovou vůni. Kdo má méně odvahy, tak si to může nechat od někoho vysvětlit. Je to jako s houbami, nejlepší je vidět to na vlastní oči a sáhnout si na to v lese, tedy přímo na místě.

Konvalinka je taková hodně profláknutá falešná sestra, ale její listy jsou tuhé a dají se dost těžko trhat. Větší nebezpečí hrozí od ocúnu jesenního (Colchicum autumnale), jehož listy jsou masitější a česneku medvědímu podobnější. Vybírá si někdy i docela podobná stanoviště. Má rád zamokřené louky, ale roste i poblíž lesů, kde se česnek medvědí vyskytuje. Otrava ocúnem se projevuje až za několik hodin. Ale platí, co jsem uvedla v úvodu: že po rozemnutí listů není česnek cítit, když to česnek není.

K: Existují ještě jiné varianty divokého česneku? Jak se liší a s čím jedovatým je můžeme zaměnit?

J: Pozornosti tvých čtenářů bych doporučila česnek podivný (Allium paradoxum), který má ploché úzké listy a chuť podobnou pažitce, ale obvykle trochu jemnější. Je to cizí bylina, pocházející z Východní Evropy, a u nás se invazivně množí. Jeho porosty bývají opravdu mohutné. Poznávacím znakem je jeho vůně, ale listy jsou podobné již odkvetlým sněženkám nebo bledulím. Roste často v parcích, má rád zastíněná stanoviště.

Další možností je česnek viničný (Allium vineale), kterému se často přezdívá „divoký šnytlík“, protože tak skoro vypadá. Roste na okrajích lesů na suchých místech pod stromy a keři. Na rozdíl od skutečné pažitky pobřežní (Allium schoenoprasum) má dost ostrou chuť. Kdo to má rád, ocení to.

K: Ničí se zdravé látky v medvědím česneku tepelným zpracováním?

J: Ano, je to pravda. Jedná se většinou o tepelně nestabilní látky. Mimo vysokých teplot mu také hrozí zmar oxidací.

K: Je pravda, že by se neměl česnek jíst, když začne kvést?

J: V době, kdy rostlina kvete, a to platí obecně, ve svém těle vytváří látky, které mají sloužit o její obraně. V zásadě se jedná o látky chuťově odporné. Kvetoucí česnek má nedobré listy, ale já květožroutka si pochutnávám na těch květech. Ty mají jemnou chuť, protože rostlina v nich tolik těch „chuťově odporných látek“ nestačí vyrobit.

Medvědí pesto

100 g vlašských ořechů

100 g listů česneku medvědího

50 g mletého parmezánu

šťáva z poloviny citronu

20 ml olivového oleje

sůl

Postup:

Listy dobře omyjte a nasekejte na hrubo.

Do vyšší nádoby vložte ořechy, listy česneku, nastrouhaný parmezán a sůl a rozmixujte tyčovým mixérem na požadovanou konzistenci. Přidejte olivový olej a citronovou šťávu a znovu promixujte. Citronová šťáva je důležitá, aby rozmixované listy příliš rychle neoxidovaly.

Konzistence by neměla být úplně kašovitá, v pestu by měly zůstat hrudky ořechů. Můžete uchovávat v lednici, jen dobře uhlaďte povrch a trochu zakápněte olejem.

Pesto je ideální na špagety nebo ravioly. Můžete jím obarvit rýži, ochutit lehký bramborový salát, nebo namazat chléb či kanapky.

Doba vynikající použitelnosti je přibližně dva týdny. Po měsíci se chuť i vůně vytrácí a je lepší vyrobit si pesto z některých listů dostupných v časném létě.

TIPY: Medvědí pesto je vtipné, moderní a vstřícné k obměnám. Vlašské ořechy nahraďte lískovými nebo mandlemi. Poměry surovin nemusíte dodržovat do puntíku, ale ořechy a olejem rozhodně nešetřete. Tuky totiž udržují a rozvíjejí typické svůdné aroma.

Medvědí pomazánka

200 g sýra gruyère (nebo kvalitního sýra ementálského typu)

100 ml 40% smetany

100 g nasekaných listů česneku podivného nebo medvědího

sůl

čerstvě mletý pepř

Sýr nastrouhejte na jemném struhadle, zalijte smetanou, přimíchejte nasekaný česnek – můžete použít listy, bílé podzemní části i pacibulky. Lehce osolte a zamíchejte.

Podávejte na krajíčku chleba nebo na kanapkách. Ozdobte květy česneku medvědího, ovocných stromů, nebo třeba plátkem zbylého vařeného vajíčka, jsou-li zrovna Velikonoce.

Kopretinková česnečka

Tak jednoduché jídlo, a přitom docela adrenalin, jehož hladinu vám zvedne shánění zásadních ingrediencí. Česnek končí a kopretina začíná. Česnek roste u potoka a kopretina na louce. Lehoučká svěží polévka se smaženými poupaty stojí za trochu hmoždění.

3 střední brambory

1 l dobrého hovězího vývaru

sůl

hrst česneku medvědího

květy česneku medvědího na ozdobení

Na smažená poupata:

60 g polohrubé mouky

špetka prášku do pečiva

1 vejce

8 lžic mléka

20 výhonků kopretiny bílé

rostlinný olej na smažení

Brambory oloupejte, nakrájejte na kostičky a uvařte ve vývaru doměkka. Potom směs rozmixujte, a pokud se vám zdá příliš hustá, zřeďte ji vroucí vodou. Ochutnejte a podle potřeby osolte.

Medvědí česnek nasekejte nadrobno (nemixovat, nedrtit, prostě nasekat!) a vhoďte do polévky – udržujte ji teplou, ale nevařte.

Mouku smíchejte s práškem do pečiva, přidejte vejce a mléko, osolte a vyšlehejte hladké těstíčko. Kopretinové výhonky prohlédněte, zda na nich nejsou mšice nebo jiný hmyz, ale neomývejte. Obalujte je v těstíčku a zprudka smažte v horkém oleji.

Okamžitě podávejte – zvlášť polévku, ozdobenou květy medvědího česneku, a zvlášť kopretinky, aby si mohl každý strávník vkládat do polévky podle svého tempa. Smažené květy v polévce rychle ztrácejí křupavost.

The post Medvědí česnek! Všechno, co potřebujete vědět, včetně receptů appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

A protože ta požehnaná doba právě vypukla, chci vám dneska prozradit, čím teď krmím svou rodinu. Všichni jsou stále naživu, takže buďte bez obav. Nebojím se dokonce ani toho, že když vám tyto svěží energetické bomby doporučím, už na nás nezbyde. Divokých bylin je všude dost pro všechny. A hned vám bude podle fotek jasné, že je všechny znáte. A to i když jste (narozdíl ode mě) v dětství nenavštěvovali přírodovědný kroužek a tak je neznáte podle jména… :-D.

Vybrala jsem pro vás pět bylinek, ale to samozřejmě neznamená, že budeme ignorovat sedmikrásky, popenec, listy maliníku a divokých jahod, krásný aromatický řebříček, nebo osvěžující nakyslý šťovík, atd. Necháme si je napříště.

Česnáček

Česnáček roste v každém příkopu, takže vybírejte ty příkopy, kolem kterých nejezdí moc aut. Teď na přelomu března a dubna ho ještě nenajdete podle květů, kvést bude až za měsíc. Ale jeho charakteristické listy už uvidíte – a ty také budete používat.

Všichni teď kolem řek a potoků hledají módní česnek medvědí, ale česnáček rozhodně taky stojí za pozornost, až se skoro divím, že není uražený!  Má jemnou česnekovou chuť, spoustu vitamínu C a nasekaný ho můžete používat klidně i jen jako posyp na chleba s máslem. A samozřejmě do polévek, pomazánek, rizot, těstovin.

Bršlice

Loni v únoru jsme se přestěhovali a hned na jaře jsme se pustili do záchrany zahrady, na které v té době byla jen suť, kopřivy a bršlice (pokud pominu krásné staré borovice, břečťan a růže, které tu už rostou desítky let). Pustili jsme se do práce s takovou vervou, že jsem se teď po roce lekla, že se mi snad povedlo zlikvidovat všechnu bršlici, protože ještě před týdnem nikde žádná nevykukovala. Naštěstí už leze! Není nad to, vyběhnout uprostřed vaření oběda ven před dům pro trošku toho plevele. Chuť bršlice je někde mezi ředkvičkami a petrželkou a můžete ji přidat kamkoliv jako zelené koření, udělat z ní špenát nebo klidně pesto – recept sem přihodím, jakmile naše bršlice nabere aspoň trochu přijatelné rozměry.

Rozrazil

Jako děti jsme mu říkali „bouřka”, vzpomínáte? Nádherná křehká kytička z úvodní fotky vytváří modré koberce v trávnících (kde štve citlivé milovníky dokonalosti) a na loukách. Má i léčivé účinky – podle Marie Treben snižuje cholesterol a čistí krev. Ráda ho používám na čaj, ale taky na dekoraci hotového jídla – varem by se zničil, a tak ho radši použijte čerstvý. Tak třeba chleba s rozhudou – jarní tvarohovou pomazánkou – ozdobený rozrazilem je velmi luxusní záležitost a v hipsterském bistru v centru New Yorku bych na něm jistě vydělala miliony!

Violka rolní

Jíst můžete i klasickou fialku, to jistě víte, protože se z ní vyrábějí i cukrové ozdoby na dorty. Ale violka rolní (a podobná „trojbarevná“) je stejně krásná a přitom ji najdete třeba i uprostřed polní cesty mezi kamínky. I ona je skvělá hlavně na dekoraci jarních chlebíčků, dortíků, zmrzlinových pohárů. Používat můžete i šlechtěné zahradní macešky (nikdy nezapomenu na překvapený výraz Jana Krause, když jsem mu v jeho televizí Show předložila v misce “zmrzlinový pohár” tvořený tatarákem a zdobený maceškami – bál se, že ho otrávím v přímém přenosu). U čerstvě kupovaných rostlin ale počkejte, až vyrostou nové květy, které už budou vaše “domácí” – v zahradnictví jistě rostlinky dostanou sem tam nějaký ten postřik.

Květy polní divoké violky u mě přesto vítězí, mají totiž spoustu cenných látek v tom nejčerstvějším stavu, což bych u šlechtěných skleníkových kytiček očekávala jen stěží…

Kopřiva

Ano vím, že kopřiva je notoricky známá, brzy ji budeme všichni přidávat do jarních nádivek (a všichni víme, že je třeba použít rukavice, a to do chvíle než kopřivy spaříte). Nabízí nám zadarmo spoustu minerálů a vitamínů a už stovky let se používá jako jarní bylina čistící krev po zimě.

Mám ji ráda hlavně kvůli její zásadní výhodě: kopřivy je všude dost. Bylinkaření bývá většinou paběrkování – většinu bylinek sbíráte po jedné a pečlivě oddělujete od trávy a dalších rostlin kolem. Zato na kopřivu můžete klidně se srpem (přesto nesbírejte staré, žilnaté rostliny, a zůstaňte jen u těch mladých). Díky tomu jí snadno a rychle získáte velké množství, které pak stačí jen spařit a použít na špenát, nádivky, krémové i čiré polévky.

A co vy, ládujete se také na jaře plevelem? Jaké jsou vaše nejoblíbenější rostlinky? Nebo je radši jíte až transformované do hovězího steaku?

The post Srdečné pozdravy z divočiny appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Normálně jsem zdrženlivá, protože petic je milion a málokterá něco změní, ale tady by to mělo zafungovat – tenhle typ petice (EOI) má ve vedení EU právní závaznost (když se sebere milion podpisů, zatim je něco pod 600 tisíc). Jako novinářka píšící léta o jídle jsem viděla leccos. Jíst maso nebo sýry je pro mě přirozená věc – ale proč bychom měli zvířata kvůli tomu celoživotně trápit? Všechny podrobnosti najdete na téhle webovce, včetně možnosti se podepsat.

The post Chtěla bych konec doby klecové. Co vy na to, přátelé? appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Kdo tuto radost objevil, nechce se jí vzdát ani ve studeném období roku. Mým snem je podzimní pečínka ze zvěřiny posypaná oranžovými okvětními lístku měsíčku, ale taky vánoční hostina plná jedlých květů. A tak jsem oslovila znalkyni – Janu Vlkovou, autorku Květinové kuchařky, aby mi řekla, jestli jsem si zase jednou vymyslela něco nereálného…

Musím s přicházejícím podzimem na existenci jedlých květin zapomenout?

V tomhle ročním období se dá paradoxně najít to, co roste brzy na jaře. Mám na zahradě výstavní kozlíček polní alias polníček, kapustku obecnou, ptačinec prostřední. Taky sedmikrásky a pampelišky se docela mají k světu. A krásný oranžový měsíček kvete často až do zámrazu.

Dají se jíst třeba půvabné okvětní lístky chryzantémy, kterých je teď všude plno, nebo bych riskovala život?

Chryzantéma se dá jíst, ale jenom ze záhonu, ne ta z květinářství, která je chemicky ošetřovaná. Ale říkám na rovinu, že to není už nic moc. Je dost hořká. To lepší jsou macešky ze záhonku nebo sedmikrásky z trávníku, dokud nevymrznou.

Na vánoční hostinu už toho moc v přírodě nenajdu, že ne?

Čerstvé květy budeš hledat těžko, ale to přece neznamená, že se jedlých květů musíš v zimě vzdát. Když se správně v tu pravou dobu usuší, uchovají si barvu i vůni. Na zimu se připravuji dost pečlivě. Hodně v létě suším hlavně dekorativní květy: měsíček lékařský, chrpu modrou, sléz maurský a aksamitník rozkladitý, lidově nazývaný afrikán. Letos budu poprvé experimentovat také se sušenými růžemi.

A pak zavařuji, většinou na kyselo. Můj oblíbenec je šrucha zelná nakládaná jako kyselé okurky a pak nejrůznější variace na kapary – pampelišky, nezralá semena lichořeřišnice větší anebo různá nezralá semena hlavně miříkovitých – fenykl obecný a koriandr setý.

Napadá mě pěstovat jedlé květiny v květináči a s příchodem mrazů je dát dovnitř…

V květináči nic nevydrží věčně. Kytky jsou háklivé na denní světlo a teplotu. Když je dáš dovnitř, tak je jim sice teplo, ale v žádném případě nemají potřebné světlo. O imitování optimálních podmínek k růstu by něco chytrého věděli vyznavači konopí, ale to sem asi nepatří. Když se vyrábí zelenina ve sklenících, tak je to podobně, jako když se vyrábějí (vyrábějí, na tom slově si zakládám) kuřata nebo vajíčka. To se různě sofistikovaně svítí, topí a ještě tyhle suroviny k jídlu („zelenina“ a „maso“) dostávají koktejly chemikálií, které je rychle ženou ke sklizňové nebo jateční velikosti. To ale doma provozovat nechceš, že ne?

Dají se jíst jedlé druhy květin, když je koupím v zahradnictví? Nebo jim pomůže nějaká „karanténa”, aby se zbavily chemie?

Zahradnictví už dneska kupují svůj sortiment v továrnách popsaných výše. Kytky, které tam koupíš, dostávají látky na rozvoj kořenového systému a k tomu hnojiva, pak různé vychytávky, které ani pořádně neznám, aby jim rychle a hodně rostly listy a pak aby vykvetly všechny květy pokud možno najednou. A to nemluvím o tom, že jsou to hodně šlechtěné druhy, které ani nejsou moc dobré, protože už se vzdálily chutím svých původních planě rostoucích příbuzných. Platí dost přímá úměra – čím šlechtěnější, tím méně dobré. Když je přesadíš na záhonek a necháš je vzpamatovat se v přírodě, můžeš je asi po třech týdnech jíst, ale není to většinou žádný zážitek.

Můj báječný plán ozdobit vánoční menu čerstvými jedlými květinami tedy vzal zasvé. Ale netruchlím, protože mám ještě plnou zahradu kvetoucího měsíčku, takže ho rychle letím sklidit a usušit. Trochu si ale určitě nechám na tu podzimní zvěřinovou pečínku!

(Jana Vlková se neustále všemu nezřízeně chechtá, což ve mě malounko vzbuzuje podezření, že v těch jejích kytkách je nějaká tajná droga… Každopádně, pokud je, zakázaná ještě není, takže se tím nemusíme znepokojovat. Jana vystudovala přírodní vědy a žurnalistiku. Časem se jí povedlo najít dokonalý způsob, jak oba své zájmy zasnoubit do nového oboru – stala se z ní odbornice na jedlé květiny. Má web Kytky k jídlu, vydala dvě kuchařky a chystá třetí – pampeliškovou. Jestli stejně jako já propadáte vždycky na jaře pampeliškovému šílenství, bude se vám tato kuchařka hodit, tak ji můžete podpořit na hithit.cz)

The post Kytky ze zahradnictví? Leda na koukání… appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

V domě se sadem už nebydlím. A tak letos jezdím českou krajinou a rvou mi srdce barevná kola popadaného ovoce pod stromy – u silnic nikdo sbírat nechce, ale kolik jich je asi ve volné krajině? Jo, máme mimořádně úrodný rok! Bylo to jasné už v červnu, když jsme se prodírali malinovým houštím a vrhali se na koberce lesních jahůdek, pokračovalo to meruňkami, které dozrály v obrovském množství i v chladnějších oblastech, a teď na podzim máme orgie švestek, jablek a hrušek.

Pojďme si dát předsevzetí, že dokud nesníme všechno, co nám letos poskytla česká příroda, nebudeme kupovat ovoce, které k nám putovalo tři dny v letadlech a kamiónech! Neznám větší nesmysl, než si koupit dvoukilový pytel jablek z Itálie v hypermarketu, když po cestě projdete kolem několika opuštěných stromů, kde najdete jablíčka mnohem přirozenější, evidentně neošetřovaná a vždycky chuťově mnohem lepší (čím to je, že jablka z velkoprodukce nejen vypadají, ale i chutnají jako plastová atrapa?)

Tak krásné, šťavnaté a sladké švestky, jaké letos sbírám při procházkách přírodou, jsem nikdy v žádném obchodě nepotkala, to mi věřte. Ty na fotce vlevo jsem sesbírala u pěšinky kolem Berounky, a výsledkem byl mimo jiné koláč, který si můžete prohlédnout nohoře. Jen běžné linecké těsto, klasická tvarohová náplň, švestky a povidlový střed. Naaranžovala jsem ho podle slavného aktu Marilyn Monroe na červeném saténu. Tak sexy mi připadal tento koláč ze švestek – nalezenců.

A jestli nevíte v okolí svého domova o žádných volně přístupných ovocných stromech, určitě mrkněte na geniální portál Na ovoce. Najdete tam mapu volně přístupných ovocných stromů, ze které snadno zjistíte, kde ve vašem okolí najdete který druh stromu.

A pokud naopak znáte v okolí strom, na který chcete upozornit svoje sousedy, můžete ho do mapy snadno přidat. Protože další výhoda sběru v přírodě – ve srovnání s vlastním sadem – je jednoznačná: vezmete si prostě tolik, kolik snadno spotřebujete, a zbytek necháte ostatním.

A teď mě omluvte, právě jsem zjistila že kousek od nás rostou jedlé jeřabiny! Už jste je ochutnali s kachními stehny? Jestli ne, těšte se brzy na recept na této stránce.

The post Na ovoce! appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.

Za hodinku z vás bude likér

Součástí původního receptu je i závěrečná věta Pije se frťan denně. Vzhledem k tomu, že recept pochází od lékárnice, dalo by se to brát jako doporučené dávkování, ale moc se tím doma nestresujeme. Důležitější nám připadá, že už ve středověku lidí věřili, že bezový keř odhání od domu zlé duchy. Nějak mám pocit, že stopečka bezinkového likéru má dost podobný psychologický účinek.

V původním receptu na bezinkový likér je bílý cukr, což je logické, protože to je recept starý jako naše prabáby a ty neměly k dispozici náš současný výběr cukrů. My se máme líp, takže používám přírodní třtinový. Jeho karamelová chuť a barva likér ještě o kousek pozvedne do nápojového nebe.

Doporučená kombinace: Hrnek kávy, brownies s chilli podle mé poslední kuchařky, stopečka bezinkového likéru, mlhavé podzimní odpoledne.

Suroviny:

2 l bezinek

0,8 – 1 l vody (podle toho, jestli máte radši hustší nebo tekutější likér)

1 kg cukru

1 vanilkový lusk

1 lžička mleté skořice

5 hřebíčků

3 rovné lžíce mleté kávy

šťáva z ½ citronu

½ litru rumu

Postup:

Bezinky otrhejte, propláchněte a pak dejte do hrnce s vodou. Přiveďte k varu a vařte 15 minut. Pak přeceďte do jiného hrnce a vymačkejte bezinky ještě vařečkou o stěny cedníku, abyste z nich dostali co nejvíc šťávy. Vmíchejte cukr, vydlabanou dřeň z vanilky, skořici a hřebíček, a vařte ještě 20 minut. Mezitím si důkladně omyjte první hrnec, třeba v něm povařte trychtýř, kterým budete přelévat likér do lahví, vydesinfikujete tak dvě mouchy jednou ranou…

Po dvaceti minutách k bezinkám přidejte mletou kávu a citronovou šťávu a ještě dvě minuty nechte projít varem. Pak přeceďte (tentokrát už „najemno”, ideálně přes cedník vyložený vyžehleným plátýnkem) zpět do prvního hrnce. Do vychladlé směsi pak vmíchejte rum a pomocí trychtýře přelijte bezinkový likér do čistých lahví. Uzavřete a dejte do chladné spíže.

Nezapomeňte! Jen frťan denně!

TIPY:

• Při otrhávání se netrapte s každou malinkou stopkou – stejně pak budete bezinky cedit. Stačí odtrhat silné stonky.
• Množství citronu je orientační – i bezinky, stejně jako každé jiné ovoce, můžete natrhat v různém stádiu zralosti. Pokud budou hodně zralé a sladké, bude citronu potřeba více, u málo zralých bezinek možná nebude potřeba žádný. Ideální je před zavařením kávy ochutnat a zhodnotit, nakolik chcete sirup dokyselit.
• Pokud s bezinkami nemáte moc zkušeností, vězte že jejich barvivo se pere fakt špatně, proto cedník ve správnou chvíli vyložte látkou, které vám nebude líto. Nejlepší je stará prořídlá plena nebo utěrka. Ta moje už je po letech pěkně batikovaná přírodními barvivy, jednou ji prodám jako artefakt.

The post Bezinkový likér s přírodním cukrem appeared first on Karolina Ponocná Kamberská.