Radosti to mě baví z přírody

Kytky ze zahradnictví? Leda na koukání…

26. 9. 2018

Jedlé květy, to je fígl! Dobře to vědí šéfkuchaři michelinských restaurací, a my normální hospodyňky už jsme ten malý nádherný podfuk objevily taky. Můžete udělat něco docela obyčejného, ale pokud to na talíři dokrášlíte kvítkem řeřichy a posypete okvětními lístky chrpy, budete za hvězdu večera.

Kdo tuto radost objevil, nechce se jí vzdát ani ve studeném období roku. Mým snem je podzimní pečínka ze zvěřiny posypaná oranžovými okvětními lístku měsíčku, ale taky vánoční hostina plná jedlých květů. A tak jsem oslovila znalkyni – Janu Vlkovou, autorku Květinové kuchařky, aby mi řekla, jestli jsem si zase jednou vymyslela něco nereálného…

Musím s přicházejícím podzimem na existenci jedlých květin zapomenout?

V tomhle ročním období se dá paradoxně najít to, co roste brzy na jaře. Mám na zahradě výstavní kozlíček polní alias polníček, kapustku obecnou, ptačinec prostřední. Taky sedmikrásky a pampelišky se docela mají k světu. A krásný oranžový měsíček kvete často až do zámrazu.

Dají se jíst třeba půvabné okvětní lístky chryzantémy, kterých je teď všude plno, nebo bych riskovala život?

Chryzantéma se dá jíst, ale jenom ze záhonu, ne ta z květinářství, která je chemicky ošetřovaná. Ale říkám na rovinu, že to není už nic moc. Je dost hořká. To lepší jsou macešky ze záhonku nebo sedmikrásky z trávníku, dokud nevymrznou.

Na vánoční hostinu už toho moc v přírodě nenajdu, že ne?

Čerstvé květy budeš hledat těžko, ale to přece neznamená, že se jedlých květů musíš v zimě vzdát. Když se správně v tu pravou dobu usuší, uchovají si barvu i vůni. Na zimu se připravuji dost pečlivě. Hodně v létě suším hlavně dekorativní květy: měsíček lékařský, chrpu modrou, sléz maurský a aksamitník rozkladitý, lidově nazývaný afrikán. Letos budu poprvé experimentovat také se sušenými růžemi.

A pak zavařuji, většinou na kyselo. Můj oblíbenec je šrucha zelná nakládaná jako kyselé okurky a pak nejrůznější variace na kapary – pampelišky, nezralá semena lichořeřišnice větší anebo různá nezralá semena hlavně miříkovitých – fenykl obecný a koriandr setý.

Napadá mě pěstovat jedlé květiny v květináči a s příchodem mrazů je dát dovnitř…

V květináči nic nevydrží věčně. Kytky jsou háklivé na denní světlo a teplotu. Když je dáš dovnitř, tak je jim sice teplo, ale v žádném případě nemají potřebné světlo. O imitování optimálních podmínek k růstu by něco chytrého věděli vyznavači konopí, ale to sem asi nepatří. Když se vyrábí zelenina ve sklenících, tak je to podobně, jako když se vyrábějí (vyrábějí, na tom slově si zakládám) kuřata nebo vajíčka. To se různě sofistikovaně svítí, topí a ještě tyhle suroviny k jídlu („zelenina“ a „maso“) dostávají koktejly chemikálií, které je rychle ženou ke sklizňové nebo jateční velikosti. To ale doma provozovat nechceš, že ne?

Dají se jíst jedlé druhy květin, když je koupím v zahradnictví? Nebo jim pomůže nějaká „karanténa”, aby se zbavily chemie?

Zahradnictví už dneska kupují svůj sortiment v továrnách popsaných výše. Kytky, které tam koupíš, dostávají látky na rozvoj kořenového systému a k tomu hnojiva, pak různé vychytávky, které ani pořádně neznám, aby jim rychle a hodně rostly listy a pak aby vykvetly všechny květy pokud možno najednou. A to nemluvím o tom, že jsou to hodně šlechtěné druhy, které ani nejsou moc dobré, protože už se vzdálily chutím svých původních planě rostoucích příbuzných. Platí dost přímá úměra – čím šlechtěnější, tím méně dobré. Když je přesadíš na záhonek a necháš je vzpamatovat se v přírodě, můžeš je asi po třech týdnech jíst, ale není to většinou žádný zážitek.

Můj báječný plán ozdobit vánoční menu čerstvými jedlými květinami tedy vzal zasvé. Ale netruchlím, protože mám ještě plnou zahradu kvetoucího měsíčku, takže ho rychle letím sklidit a usušit. Trochu si ale určitě nechám na tu podzimní zvěřinovou pečínku!

 

(Jana Vlková se neustále všemu nezřízeně chechtá, což ve mě malounko vzbuzuje podezření, že v těch jejích kytkách je nějaká tajná droga… Každopádně, pokud je, zakázaná ještě není, takže se tím nemusíme znepokojovat. Jana vystudovala přírodní vědy a žurnalistiku. Časem se jí povedlo najít dokonalý způsob, jak oba své zájmy zasnoubit do nového oboru – stala se z ní odbornice na jedlé květiny. Má web Kytky k jídlu, vydala dvě kuchařky a chystá třetí – pampeliškovou. Jestli stejně jako já propadáte vždycky na jaře pampeliškovému šílenství, bude se vám tato kuchařka hodit, tak ji můžete podpořit na hithit.cz)

Mohlo by se vám líbit