Milí návštěvníci mého blogu, vítám vás v hudební sekci.
I teď, v roce 2026, občas hraju, většinou když mi napíše někdo kdo má moje písničky rád. Někdy Říkadla a křikadla pro děti, jindy „dospělý“ koncert. 🙂 Mám i nové písně, mrkněte třeba tady na zimní písničku Holomráz. Někdy hrajeme společně s mým mužem Honzou Ponocným. Pokud pořádáte akci, na které byste mě (nás) chtěli, napište na karolina.kamberska@gmail.com.
Tolik k současnosti, a teď něco z historie.
Sestry Steinovy, jednoduše Steinovky!
Písničky jsem psala od dětství (občas k půlnoci dávám k dobrému svůj první hit Potkal jsem tě zajíčku – tak první třída ZŠ…), a když mi bylo něco přes dvacet, začaly jsme je hrát společně se ségrou Lucií Steinhauserovou pod jménem Sestry Steinovy. Vydaly jsme tři alba mých autorských písní – Lilie polní (2001), Můj tanec (2004), Jen děcko se bojí (2006) – a soubor nekonvenčních úprav lidovek pro děti Měsíček svítí (2008), všechno u vydavatelství Indies.
Naší největší radostí bylo cestování po klubech a festivalech folkového, alternativního i rockového ražení a získaly jsme i pár trofejí – třeba 4. místo za nejlepší evropskou desku roku německého internetového magazínu www.folkworld.de pro Můj tanec, nebo nominaci na žánrového Anděla 2006 za CD Jen děcko se bojí.
Pro ilustraci si můžete zabrousit na stránky Sester Steinových, kde najdete spoustu textů, recenzí, rozhovorů, a v oddílu Novinky něco jako „kroniku“ našeho osmiletého letu. Klip k písničce Jen děcko se bojí hledejte zde na Youtube
V roce 2005 mi vyšla v nakladatelství IN ŽIVOT sbírka básniček a písňových textů, pojmenovaná Za vodou. Dneska už sice není nikde k sehnání, ale já se od té doby cítím být básnířkou.
Po Steinovkách
Asi nejkurióznější věc se mi ale stala v roce 2008, kdy z lidové písně Ej lásko, lásko, narychlo mnou nazpívané do diktafonu na recepci jednoho pražského hotýlku, vytvořil izraelský skladatel Effi Shoshani titulní píseň k americkému filmu Madison.
S partičkou zvanou Zrní jsem nazpívala jejich hit Dva. Bylo mi ctí!
Od léta 2009 patří Steinovky historii a já začala hrát i vydávat desky už pod sólovým jménem Karolína Kamberská. Znovu u Indies tak vyšla moje deska Hořkosladce (2010) a ironické písničky pro děti Říkadla a křikadla (2011). Užila jsem si spoustu jezdění po koncertech a festivalech – než přišla nabídka, abych se na pár let naplno věnovala psaní kuchařek a vaření – v tu chvíli šla muzika stranou. Nedalo se to společně stíhat… A co bude – uvidíme! 🙂
Ukázky z alba Hořkosladce najdete tady, na stránce vydavatelství Indies. Můžete si tam koupit MP3 i fyzickou desku s krásným obalem od Jirky Troskova. Pár textů na ochutnávku najdete přímo tady na mé stránce.
Rodinná deska Říkadla a křikadla je k dispozici zde na webu Indies. I tady má fyzický nosič úžasný bonus v podobě obalu s kresbami Terezy Říčanové a grafickým ztvárněním Petra Šmalce (tato autorská dvojice se vyřádila i na všech deskách Steinovek).
A tady dali Indies krásně dohromady všechno, co jsem udělala sama i se ségrou. Díky!