Zápisky

Kamarádi, a protože se neflákám, taky mám jednu novou knížku! Teda, není tak úplně moje, spíš v ní tak jako přicmrndávám třem mnohem lepším odbornicím… Jak to celé vzniklo? Loni mě na obezitologické konferenci v IKEMu oslovila Iva Málková, že bychom měly napsat tuhle knížku. Překvapila mě. Iva, psycholožka, zakladatelka STOBu, která už skoro 40 let prosazuje „hubnutí hlavou“, chce něco psát o Ozempicu a Mounjaru? Jenže ona mi to vysvětlila, se svým typickým temperamentem: „Hele, ty lidi to vyfasujou…

Pokračovat

Ve věcech genderu jsem stará konzerva. Ne, není to hezký termín, ale něco na tom bude. Aspoň pokroková mládež mi občas vysvětluje, že mé názory jsou dané mým pokročilým věkem. Co naděláme. V životě se mi osvědčily strategie, rafinovaně podstrčené mými předky. Třeba se mi líbí, když je ženská ochotná věnovat pár let svého života dětem. A když chlap umí přenést těžké kufry z bodu A do bodu B místo vzdychání, že se dneska nějak necítí. Vím, je to nechutně…

Pokračovat

Milí čtenáři mého občasného blogísku… možná jste na jaře v médiích zaznamenali, že nás opustila moje ségra Lucie. Ano, ta, se kterou jsem kdysi dávno tvořila pěkně neučesané „folkové“ duo Sestry Steinovy. Skončily jsme s hraním před sedmnácti lety, v červenci 2009. Ty písničky žijou dál, žily i když jsme nehrály. Často mi někdo říkal, jak ho štveme že už si nás neposlechne naživo… Ale nešlo to. Protože jsem do Steinovek dala svou duši (ve formě zhudebněných básní), ta ztráta…

Pokračovat

  „To je nějakej tichej blázen”, říkala mi kdysi maminka o pánovi, který u nás na zastávce cosi vykládal sám sobě. Vzpomenu si na něj vždycky, když se přistihnu při monologu u regálu s jogurty.  Samomluva je prý znakem vysoké inteligence a bohatého vnitřního života. Když jsem se tohle dočetla, dost se mi ulevilo. Je to rozhodně lepší varianta, než se obávat duševní poruchy. Když mi nedávno vyskočil titulek „Mluvíte sami se sebou? Možná jste geniální!”, vysloveně mě to potěšilo.…

Pokračovat