Naši okružní cestu po jižní Francii jsme plánovali půl roku. Prvním impulsem byla Tour de France, protože půlka mé rodiny ji pečlivě sleduje a zná jména jezdců i taktiky všech týmů! Když se ukázalo, že Tour letos bude procházet Provence, začala být nabídka atraktivní i pro mě. Rozhodli jsme se spustit na Jih a trochu to tam projezdit. Ubytování na pěti různých místech, každý den pár set kilometrů ve čtrnáct let starém červeném Citroenu… znělo to jako trošku riskantní záležitost.…
Taky nemáte čas? Já mám času strašně málo! Uvědomuju si to silněji, když jsem se dostala přes pomyslnou půlku života. Chci mít čas už jen na to, pro co jsem se sama rozhodla. A tak nacházím čím dál víc věcí, na které čas nemám. Někdy si připadám jako asociál, když zdvořile odmítám něco, co bych před deseti lety absolvovala. Třeba pozvání na divadelní hru bývalé spolužačky. Vím totiž, že by mi to i s cestou zabralo pět hodin, a její…
Občas mě překvapí, jak tuhý kořínek mají představy, které jsem si sama o sobě vytvořila v pubertě. Přitom jsem ani pořádnou pubertu neměla! Byla jsem křehká a plachá dívenka, nejlíp mi bylo doma v pokojíčku. A z toho přirozeně vyplynulo mé další směřování. Už ve dvanácti letech jsem měla rozhodnuto – můj svět je kytara, knížky a poezie. Rozhodně nehodlám mít nic společného s jakýmkoliv sportem. Nebyla jsem ostatně schopna udělat kotrmelec dozadu – a kriketovým míčkem jsem hodila vždycky…
Jaký máte výhled? Vidíte před sebou něco krásného, nebo popelnice, které včera zapomněli vyvézt? A co výhled do budoucna? Těšíte se, nebo ve vás budí jen úzkost? Mít dobrou vyhlídku je zásadní. A není ani moc důležité, odkud se koukáte. Když jsme kupovali náš dům, byla ve mně malá dušička. Zchátralá chaloupka na zalesněném severním svahu vzbuzovala jisté obavy. Stín, temno… Něčím nás fascinovala, ale zároveň i děsila. Jak to tady bude vypadat v zimě? Zasvítí nám aspoň na minutu…
Je toho na vás občas moc? Jo, na mě taky. Všichni si procházíme podobným kruhem: jsem v pohodě – už toho mám dost – zvládnu to – jsem v pohodě – už toho mám dost – a tak dál… Kdysi mě na přednášce jedné psychoterapeutky zaujala technika, jak psychicky zvládnout těžké situace. Jmenuje se „spustit kotvu”. Jste loďka na rozbouřeném moři. Bouřka, vichr, vlny, všechno vám nahání strach, a cokoliv uděláte může situaci jen zhoršit. Nejlepší je spustit kotvu a…
Často se provinile směju, když si vzpomenu na své dřívější názory. Divím se, jak se mi mohl líbít kluk, ze kterého se vyklubal pablb. Jindy zírám, jak jsem mohla někoho či něco tak moc podceňovat. Říká se, že skutečnou hodnotu věcí poznáte, až když je ztratíte. V případě jablíček jsem prozřela dřív. Jak bych je taky mohla ztratit, když jsou všude, žejo? Jsem tak děsně stará, že si pamatuju jak vypadal u nás v Děčíně obchod Ovoce – zelenina za…
Milí, chci nám všem popřát, ať je tenhle rok lepší než ty tři předchozí… Někoho ničily lockdowny (nás ani ne, bydlíme na venkově a vlastně nám tady bylo fajn… :-)..). Mě víc ničí ta nesmyslná válka na Ukrajině, padá z toho na mě úzkost. Bohužel fakt nejsem člověk, co by dokázal udělat takový to kouzlo “vypni televizi, válka zmizí”. Pro mě je to alibismus. Potřebuju vědět co se děje, hledat v tom střípky naděje, hledat v tom nějakej smysl do…