„To je nějakej tichej blázen”, říkala mi kdysi maminka o pánovi, který u nás na zastávce cosi vykládal sám sobě. Vzpomenu si na něj vždycky, když se přistihnu při monologu u regálu s jogurty. Samomluva je prý znakem vysoké inteligence a bohatého vnitřního života. Když jsem se tohle dočetla, dost se mi ulevilo. Je to rozhodně lepší varianta, než se obávat duševní poruchy. Když mi nedávno vyskočil titulek „Mluvíte sami se sebou? Možná jste geniální!”, vysloveně mě to potěšilo.…
Kočka, která pije whisky… No kdo jiný by mohl napsat povídku s takovým názvem, než já, žejo? Ve svém minidílku pro povídkovou knížku Kolik má kočka životů jsem nechala jednu pěkně vyčůranou kočičí dámu ovládnout starou, krásnou vilu v Černošicích, a lehce sarkasticky komentovat zajímavé dění uvnitř… Je to vlastně kočka – squatterka! Kdybyste si chtěli příběh přečíst, vězte že je jednou ze sedmi povídek této knihy, a ty další mají na svědomí autorky které uvidíte na fotce níže. Simona…
Rádi přemýšlíte nad budoucností? Já rozhodně! Vymýšlení plánů na různé budoucí situace mě uklidňuje už od dětství. Když mi bylo pět, měla jsem promyšlenou i skrýš před klekánicí. Mám štěstí na tchýně. Život mě obdařil hned dvěma exempláři tohoto obávaného druhu – a obě jsou to chytré, veselé, praktické dámy, které mi už celá léta poskytují dostatek inspirace. Jedna z nich můj život obohatila rčením „všechno je vždycky jinak”. Kdysi dávno jsem ho vnímala jako běžné konverzační povzdechutí. Sedíme v…
Máte obavy, že umělá inteligence nahradí mezilidský kontakt a my se odnaučíme pohlédnout jeden druhému do očí? Nebojte. Věřte, že brzy budeme milovat každé lidské slovo! Snažím se pořád aktualizovat svůj systém! Už jsem přešla od stádia „nesnáším telefon” (14 let, pevná linka na chodbě) do stádia „musím omezit závislost na telefonu” (48 let, mobil vždy a všude). Načítám nová slova, vymazávám zastaralé aplikace ve svém mozku – a stejně je to málo! Když jsem se pokoušela založit Identitu občana,…
Kamarádi, jen se s vámi chci podělit o radost, kterou máme s Ditou Pichlerovou z naší knížky Gurmánkou navždy. Jasňačka, že jsme měly radost už když jsme ji psaly! Ale teď máme navíc úžasnou zpětnou vazbu, včetně toho že knížka od začátku roku boduje v žebříčku nejprodávanějších knih (podle Svazu českých nakladatelů a knihkupců). V únoru se vyprodala, tři týdny dotiskávala – a dneska jsem zjistila, že hned po dotisku je zpátky v první desítce. Takže už určitě chápete, proč…
Všude teď čtete, jak je v zimním období důležité neuzavírat se ve vytápěných místnostech a chodit ven. Pohyb na zimním vzduchu přináší tolik zdravotních benefitů! Jenže ouha, zrovna vám se zoufale nechce? Jsem empatický člověk, a tak jsem připravila seznam rozumných důvodů, proč zůstat doma v teple. Nemáte zač! Zimní příroda je depresivní. Její barevnost se, kromě pár vzácných ladovských dní, omezuje na různé odstíny béžové a šedé. Když na louce vidíte něco zářivě barevného, je to určitě bunda…
V lednu je ráno nejtišší I můj dech snad ruší svět A strakapoud mě uslyší a zaklepe co nevidět Na okno mlhou mléčné V kuchyni vůně od myší Zpožděnej netopýří let Těžko to někdo rozliší jestli dnes bydlím tady já Nebo slunéčko sedmitečné Tak spinkej hajej spinkej Lednovej dni bílej Kolíbám tě zaklínám tě Světlo zatím neposílej Jenže já jsem slon v porcelánu Když pokouším se v spícím ránu Chodit jak kočka po mechu Den venku čeká…