Za dlouhá léta se mi povedlo vypozorovat jedno podivuhodné pravidlo. Ty nejvíc „trefené”, zasahující, dokonalé dárky, které jako by četly má nejtajnější přání, jsem dostávala od lidí, kteří mi jinak nejvíc ubližovali. Myslím, že tuším proč!
Nejskvělejší dary dostáváte od psychopatů – lidí, kteří vás chtějí dostat tam, kam potřebují. Právě oni si umí nejlíp posvítit ve vašem podvědomí a nasadit přesně tu páku, která vás přitáhne – logicky, tahle schopnost je přece živí. Vím to. Kdysi jsem se po právu rozešla s osobou, která se zachovala nesmírně podrazácky nejen ke mě, ale i k několika dalším naivním „slušňákům” z našeho společného okolí. Za půl roku přijela se stydlivým úsměvem a dárkem, který přesně a bez nápovědy trefil, čím má duše v té době žila. Došlo mi, že nemůžu zahodit takové přátelství, všechno jsem odpustila, a tím odstartovala spoustu dalších let problémů, lží, pomluv – a geniálně oduševnělých darů v tu správnou chvíli, kdy bylo potřeba odpustit a zapomenout…
Co fakt chci pod stromeček
Dneska mám radši dárkovou bezradnost, honění drobností na poslední chvíli… Vidím v tom totiž uklidňující jistotu, že dárci záleží na zásadnějších věcech. A tohle cítím stejně: má pro mě obrovskou cenu, když se o víkendu vydáme se psem kolem řeky, probíráme život a dáme si ve srubu za mostem svařák. Tentýž čas jistě můžeme strávit hledáním darů na netu nebo v nákupním centru. Ale proč? Já od svých blízkých chci jen jeden jediný dárek – a moc dobře vím, že to není samozřejmost:
Chci, aby se ke mně chovali hezky po celý rok, a nemuseli to na Štědrý den žehlit darem. Chci, aby respektovali můj názor na věc, aniž by nasadili citové vydírání, výčitky nebo jiné zbraně hromadného ničení. Chci aby si všimli, že jsem někdy večer utahaná jak kotě, a nechali mě spočinout na gauči. Aby mi odpustili, že se občas tvářím jak citrón, když mám rýmičku, nebo na mě padá chvilková existenciální nejistota.
Já vím, jsem drsná a náročná! Přesto mi moji nejbližší tenhle celoroční dárek dávají – a já jim, protože tady musí fungovat reciprocita!
A když už něco musí ležet pod stromečkem (nemusí, ale vysvětlujte to dětem), ať je to knížka, nebo nějaký mls ve skleničce – a upřímně, když tam bude svetřík z kousavého materiálu v hořčicové barvě která mi vůbec nesluší, fakt mi to náladu nezkazí!
Protože hlavní dar, celoroční slušnost a zájem, už jsme si dali. Všechno ostatní je marnost. Jen se mějme rádi, a buďme na sebe hodní. Já vím, jsem náročná! 😀
A co vy? Jaký nejlepší dárek vám letos vaši milí „naježí”? A vy jim?