Zápisky

Jediná věc, kterou ženská musí stihnout, než ji klepne

18. 3. 2019

Můj milý svět časopisů pro ženy léta produkuje mnohé seznamy, co všechno musíte stihnout do 30, 40, 50 let – cifra se liší podle toho, jaké číslo aktuálně děsí autorku textu. Tedy – co musíte stihnout, pokud nechcete být absolutní lůzryně (hezčí české slovo jsem nenašla).

Do příslušného věku si musíte pořídit kvalitní koženou kabelku, strávit aspoň rok v cizině a podniknout duchovní cestu do Asie. Taky se naučit pořádně anglicky a přečíst si Vojnu a mír. Pořídit si vlastní bydlení, samozřejmě! Měla byste také ochutnat pražené brouky, najít si charitativní organizaci které budete pravidelně přispívat, svůj osobní parfém a kadeřníka (radši chlapa, je to víc cool). Naučit se péct makronky a kvasový chléb a stát se moudrou kamarádkou osamělého dítěte ze sousedství. Pořídit si sbírku obrazů mladých malířů. A tak dále.

 

Dneska budu hnusná a líná

Nechápu, že my holky na tohle neustále skáčeme. I já, která se pyšním svým realismem, si občas některý z těch seznamů projdu, abych si ověřila jak si vlastně stojím! Nebijte mě, vím že je to nesmysl. Ale máme to v krvi – dokonalost je naše jediná meta.

Chlapi si žádné takové seznamy nedělají. Většině z nich stačí klid a pohodlí. To vás taky láká, jenže kámošky na sobě dřou a vy nechcete být za zoufalkyni? Měly bychom vyhlásit hromadnou stávku (ale jistě by se našla nějaká stávkokazka, která by schválně vynikla dokonalým zvládnutím třípatrových dortů, certifikovanou biozahradou a založením jógového centra).

 

A tak mám návrh:

Co kdyby jediná věc, kterou se musíme v životě reálně naučit, byla říkat „ne, tohle ke štěstí nepotřebuju”? Svobodný svět nabízí milion možností vzdělání, práce, cestování, designu a kontaktů. Ale to ještě neznamená, že je musíme využít. Je krásné, že je máme a nikdo nám v ničem nebrání! Ale máme také luxusní možnost 99% z nich odmítnout, protože jsou sice lákavé, ale stály by nás mnohem víc, než by nám přinesly.

Vidím kolem sebe, jak často velké plány končí velkým vyčerpáním, a „jít si za svým snem” někdy znamená dojít na internu nebo psychiatrii.

A tak tvrdím, že kabelka z koženky je lehká do ruky a škola bez mezinárodní maturity může být nejlepší start do života, když dítě studuje co má rádo. Dopřejme si opravdovou svobodu. Můžeme mluvit blbě anglicky, střídat parfémy podle toho co nám kdo dá, a dorty kupovat v cukrárně. Co se asi stane? Jediná věc, kterou musíme opravdu zvládnout, je nenechat se zničit.

Komentáře

Mohlo by se vám líbit