Zápisky

Trochu to tady flákám…

12. 12. 2020

Milí, možná jste si všimli, že se teď s blogováním zrovna nepřetrhnu… Kdo sem chodí pravidelně, není překvapen. Nejdřív „luxusní neděle bez netu“, potom „digitální prázdniny“. Jo, je to pořád stejné: zjistila jsem, že čím míň jsem online, tím víc žiju svůj vlastní život. Co vám budu vykládat, známe to všichni, žejo? 

Mám dost důvodů, abych omezila čas na počítači. V září jsem začala učít našeho nejmladšího v domácí škole. Vyběhala jsem to už v červnu, protože jsem měla neblahé tušení, že na podzim zavládne chaos – tak ať máme klid. Doufám, že jsem touhle předtuchou něco nepřivolala – jestli jo, tak sorry… Takže celé dopoledne sedíme nad knížkami a je to sice zábava, ale nestíhám nic z toho, co jsem dřív za dopoledne stihla… 😀

K tomu pokračuju ve studiu výživy, rozhodla jsem se totiž, že budu kromě „šikovná“ taky „chytrá“. Je to celkem fuška! Ale strašně mě to baví a zajímá. Naštěstí je to všechno on-line, takže korona nekorona… Akorát další čas na počítači, no.

No a pak taky samozřejmě píšu, hlavně do Ženy a život, což je pro mě fakt radost, protože vedení redakce mi nechává naprostou svobodu. Takže píšu přesně to, co mám na srdci, od pravidelných fejetonů po velká témata (nedávno jsem se vypořádala i s feminismem). 😀 Pokud máte pocit, že ŽŽ je nějaká drbárna, kupte si! Mě tam baví všechno, včetně módy, kultury a rozhovorů s chytrými osobami ze všech oborů.

No a k tomu mám doma furt celou rodinu (i vysokoškoláci jsou pořád on-line, Honza jako muzikant toho teď moc nenajezdí…) – takže si vaříme, kecáme, chodíme na dlouhé procházky s psicí, telefonujeme s bližními, vytíráme věčně zablácené schody a uklízíme zahradu… Trochu jsme se báli, jak se spřátelí rybičky z kašny (kterou na zimu vypouštíme) s rybičkami z jezírka (které Honza vykopal při jarním lockdownu). Ale padly si do oka a drží se v partě.

A tak jsem zhodnotila, že chci být co nejvíc v reálném životě, protože to je nejlepší, a je pořád tolik zajímavých věcí, co můžu dělat! Rozhodně to tady nezavírám, určitě zas přijde chvíle, kdy budu na blog psát víc. Jen jsem se takhle chtěla omluvit těm, co sem občas zavítají a nic nového tu nenajdou. (vidím vás v počítadle přístupů).

Tenhle Advent se myslím hodně podobá tomu, jak ho vnímali naši pobožní prapředkové! 😀 No řekněte sami:

Skromnost – vynucená, ale co už…

Meditace – když už se nedá jít pařit, ani absolvovat všechny povinné vánoční večírky (hurá)

Dobročinnost – teprv korona odhalila, kolik lidí umí nejen remcat, ale taky zorganizovat něco smysluplného – takže pečeme pro nemocnice, kupujeme jídlo těm, kdo si to nemůžou dovolit – to mi dodává mi optimismus do budoucna!

Náhodou se mi to při vší té nejistotě a chaotičnosti docela líbí. A stejně už se moc těšim, až se příští rok někde potkáme, třeba na festivalu, nebo v Gourmet Academy  (optimisticky jsem do Akcí přidala nové termíny)!

Mějte se a držte se!

K.

 

 

 

Komentáře

Mohlo by se vám líbit