Milí,
chci nám všem popřát, ať je tenhle rok lepší než ty tři předchozí…
Někoho ničily lockdowny (nás ani ne, bydlíme na venkově a vlastně nám tady bylo fajn… :-)..). Mě víc ničí ta nesmyslná válka na Ukrajině, padá z toho na mě úzkost. Bohužel fakt nejsem člověk, co by dokázal udělat takový to kouzlo “vypni televizi, válka zmizí”. Pro mě je to alibismus. Potřebuju vědět co se děje, hledat v tom střípky naděje, hledat v tom nějakej smysl do budoucna, motivaci pomáhat… Nechci se izolovat ve vlastní pohodičce, sedět v lotosovym květu a zpívat si “máám svůůůj vnitřníííí míííír”. Nemůžu mít vnitřní mír, dokud se tohle děje. Ale nějak věřim, že to letos skončí.
Jinak my se máme krásně. Když si člověk odmyslí všechny ty strašný věci, zbyde mu to co má rád. U nás je to naše údolí kolem Berounky, procházky po kopcích se psem, malinká zahrada kterou je snadný obsáhnout okem a osázet tulipány, vysedávání s kamarádama u vína a jídla. Naše široká rodina je rozprostřená od Beskyd až po Londýn, takže je furt kam jezdit a co podnikat. Tohle milujeme.
Radost mi dělá i Nutriční poradna pro gurmánky. Ta práce mi dává smysl, je fajn mít někdy i pocit, že jsem někomu užitečná. 🙂 Loni jsem se stala součástí STOBu, asi tuhle partu znáte, založila ji psycholožka Iva Málková před 30 lety, a její filozofie zdravého – gurmánského hubnutí mi nesmírně sedne. Proto mám radost, že jsme se se STOBem potkali. STOB funguje na spolupráci všech lektorek, máme pravidelné srazy, přednášky, je toho spousta a pro mě je to strašně inspirativní.
Na stránkách STOBu a STOBklubu už půl roku najdete moje články a taky spoustu článků od nejlepších nutričních odbornic v Čechách. Moc doporučuju, sama si tam hodně ráda čtu.
Dál píšu pro Ženu a život. Moje články a fejetony najdete už 4 roky v každym čísle. Je pro mě privilegium, psát pro časák, co mi dává absolutní svobodu – můžu se tam vyjadřovat k čemukoliv, co mi leží v hlavě. Vážím si toho a vážím každý slovo, aby mělo váhu.
Občas mě někdo z vás sprdne, že sem píšu málo receptů. No, je to pravda. Já to teď zkrátka nedělám. 🙂 Napsala jsem 300 receptů do kuchařek a zhruba stejně předtím do Marianne, takže mám pocit, že zase chvilku potřebuju trávit čas něčím jiným… Ona je to piplačka, pořád vážení, měření, zkoušení, zapisování… A já mám na vaření nejradši tu svobodu, kterou si užívám když ten recept nepíšu a nefotím, prostě uvařím a hned se na to vrhneme a sníme to…
Přátelé, tenhle rok bude lepší, cítím to v kostech, tak doufám že se moje kosti nepletou (jo, loni v půlce února jsem taky byla optimistka… :-D). Přeju nám všem, ať se máme pořád tak dobře, abychom měli z čeho pomáhat. Ať máme vždycky střechu nad hlavou, někoho milýho nablízku a na plotně zelňačku. To v zásadě stačí, žejo?
Karolina
(Foto: Jana Bóbiková, léto 2022, Dobřichovice)
Komentáře