Mám toho plný FB. Cukrárna, která musela v sobotu zavřít krám, rozdala už napečené dorty zdravotníkům a dalším ohroženým hrdinům naší doby. Pražská módní návrhářka se pustila do šití roušek, které rozdává lidem mezi dveřmi zdarma. Pražírna kávy se rozhodla zdarma rozvézt kávu zdravotním sestřičkám a doktorům. Atd., je jich spousta! Nikoho z nich to možná zas tak moc nestojí, kromě spousty času (který teď většina z nás má…) a nějakého toho materiálu. Však v cukrárně by museli jinak už…
Nedávno jsem omylem odjela na hory bez mobilu. Když mi to došlo, zmocnil se mě děs. Ne, fakt nedokážu pět dní nesledovat fejsbůček, nečíst zprávy, negůglit si zásadní informace… (třeba kolik mláďat mívá liška a tak). A navíc, co když přijde mail od Almodóvara, abych se do půlnoci rozhodla, jestli chci hrát roli sexy matky v jeho plánovaném filmu?? Po několika hodinách bez mobilu mě zaplavil božský klid. Ta svoboda! Na nic nemusím reagovat, nemám nutkání psát do diskuse, která…
– Nic mi nekupuj, já všechno mám. – Hm, tos mi moc nepomohla. Znáte, žejo? Od určitého věku (když se finančně postavíme na vlastní nohy) už prostě máme všechno, co potřebujeme. A když se to rozbije, sami si vybereme nejlíp, že? Postupem času jsem odpozorovala pár nápadů na dárky, které se hodí vždycky. Všechny si žádají pod stromečkem jen jedno – certifikát. Datum plnění si domluvíte u šampáňa po večeři (a na to bacha, viz níže!) Opušťák Vhodné pro:…
Baví mě, když dneska někdo vykládá, jak se studenti nechali zmanipulovat. Upřímně řečeno, za trochu té manipulace bychom tenkrát byli vděčni – nikdo nám totiž neřekl, jak se vlastně taková revoluce dělá! Bylo nám s Klárou Ježkovou a Vaškem Rezkem sladkých 17, když jsme tenkrát ráno obíhali třídy děčínského gymplu a zjišťovali, jestli by byla ostatní děcka ochotná se připojit ke stávce pražských vysokoškoláků. Byla. A my byli naprosto bezradní, co teď?! Jenže v Děčíně nebyly žádné vysoké školy, takže…
Jsem podzimní člověk. Na podzim jsem napsala ty nejlepší písně a uvařila nejlepší jídla. Když si někdo stěžuje, že podzim je depresivní, říkám si, že jen neumí ocenit všechnu tu krásu. Až letos mi došlo, že si to tak trošku… malinko… namlouvám! Mám dost originální srdce. Nemyslím to mýtické, pohádkové srdce, ale to fyzické. Ten sval protkaný žílami a tepnami, co má v sobě nějaké ty síně a komory, víte co… To moje si už léta dělá co chce…
Naší specialitou je déšť na dovolené. Prší nám skoro všude. Na kole, na lyžích, v horách, u moře. Prostě paráda, člověk si alespoň jako suvenýr nepřiveze vysušenou pleť, že? Prší vám štěstí, hihňají se škodolibé kamarádky, opalující se doma na zahrádce v suchu. Ale občas se stane něco, co vám veškeré útrapy vynahradí. Třeba potkáte Dobro. Tak jsme si udělali na konci srpna výlet do našeho oblíbeného ráje na Zemi – do Beskyd. Můj muž tam strávil kus dětství, takže…
Léto, ta nádherná doba slunce nad hlavou, větru ve vlasech a dalekých cest! „Kéž by nikdy neskončilo!”, vroucně si přejeme pátého července. A na konci srpna se přistihujeme, jak moc toužíme po září. Nebo vy snad ne? 1) Začnu zas vypadat normálně Jojo, ta bronzově opálená pleť, pár zrníček písku na pevném bříšku, vlasy lehce vyšisované sluncem… tak takhle vypadají v létě osmnáctileté instagramové modelky. A jak vypadám já? Moje vlasy začnou pod vlivem slunce připomínat připálený chuchvalec cukrové…