Muzika

Milí návštěvníci mého blogu, hned na úvod musím předeslat, že muzika teď pro mě není na prvním místě. Ale dlouho byla mou věrnou životní průvodkyní, a tak si myslím že tady má svoje místo – už jen kdyby byl někdo zvědavý, že? Pod dalšími odkazy tady na blogu najdete ukázky písniček i moje desky.

Písničky jsem psala od dětství (občas k půlnoci dávám k dobrému svůj první hit Potkal jsem tě zajíčku – tak první, druhá třída ZŠ…), a když mi bylo něco přes dvacet, začaly jsme je hrát společně se ségrou Lucií Steinhauserovou pod jménem Sestry Steinovy. Vydaly jsme tři alba mých autorských písní – Lilie polní (2001), Můj tanec (2004), Jen děcko se bojí (2006) – a soubor nekonvenčních úprav lidovek pro děti Měsíček svítí (2008), všechno u vydavatelství Indies.

Naší největší radostí bylo cestování po klubech a festivalech folkového, alternativního i rockového ražení a získaly jsme i pár trofejí – třeba 4. místo za nejlepší evropskou desku roku německého internetového magazínu www.folkworld.de pro Můj tanec, nebo nominaci na žánrového Anděla 2006 za CD Jen děcko se bojí.

Pro ilustraci si můžete zabrousit na stránky Sester Steinových, kde najdete spoustu textů, recenzí, rozhovorů, a v oddílu Novinky něco jako „kroniku“ našeho osmiletého letu. Klip k písničce Jen děcko se bojí hledejte zde na Youtube

V roce 2005 mi vyšla v nakladatelství IN ŽIVOT sbírka básniček a písňových textů, pojmenovaná Za vodou. Dneska už sice není nikde k sehnání, ale já se od té doby cítím být básnířkou.

Asi nejkurióznější věc se mi ale stala v roce 2008, kdy z lidové písně Ej lásko, lásko, narychlo mnou nazpívané do diktafonu na recepci jednoho pražského hotýlku, vytvořil izraelský skladatel Effi Shoshani titulní píseň k americkému filmu Madison.

Od léta 2009 patří Steinovky historii a já si v následujících několika letech užila ještě spoustu koncertů i festivalů sama. Jako Karolína Kamberská jsem (znovu u Indies) vydala desky Hořkosladce (2010) a ironické písničky pro děti Říkadla a křikadla (2011). A pak jsem se pustila vší energií do vaření, a muziku jsem tak nějak pustila z hlavy. Uvidíme za deset let!  🙂