Minulý týden zuřila na facebooku diskuse, zda ženy uráží, když jim muž otevírá dveře. Je galantnost projevem nadřazenosti, nebo úcty k ženě? U nás doma držíme prst na tepu doby, a tak jsem pro vás sebrala několik rozhovorů z každodenní reality, které se tématu úzce dotýkají. Pro vaši snazší orientaci jsem aktéry označila M (muž), Ž (žena), D (dítě).
Situace 1)
Ž: Všímáš si, že jsem panu zedníkovi podržela dveře, protože jsem genderově vyvážená a nepodléhám předsudkům?
M: No jen jestli se teď neurazí, protože mu dáváš najevo, že je slabší než ty.
Situace 2)
Ž: (nese nahoru po schodech svou kabelku, květiny a toaleťák – nesmějte se, ten prostě skoro nic neváží) Dávám ti najevo, že jsem slabší a ty jsi ten silnej, rozumíš.
M: (nese čtyři tašky s nákupem na týden) Dík, s tím pocitem nadřazenosti se mi to táhne mnohem líp!
Situace 3)
Ž: Broučku, všimla jsem si když jsem tě vyzvedávala, že jsi Aničku plácnul po zadku. Bylo to asi z legrace, ale víš že by jí to mohlo bejt i nepříjemný, jo?
D: Ale mami, ona mě Anča pořád plácá po zadku, takže já ji to jen oplácim.
Jsem zmatena. Co si o tom myslíte vy? Jsou ženy slabší pohlaví, nebo je to jen konstrukt? (řekněte, že jsou, jinak budu muset tahat tašky do schodů!!!) Když plácne holčička chlapečka po zadku jako první, měl by napsat na FB #MeToo? Nebo je to v takovém případě jedno? Mám s ním radši zajít k dětskému psychologovi? A co náš zedník, neměla bych se mu omluvit, když jsem mu podržením dveří dala najevo svou převahu? Tolik otázek!
Vyjádřete se v diskusi, a já si jdu pustit nějaký film pro pamětníky, protože tehdejší svět ještě jakž takž chápu.
