Advent je doba rozjímání. Žejo? Aspoň já to slyším ze všech stran. Od dob svého křesťanského vzdělání mám utkvělou představu, jak vypadá rozjímání: chce to sedět v tiché místnosti (ideálně domácí kapličce), při světle petrolejky si přečíst pasáž z Písma svatého a nechat ji na sebe působit. Nemyslet, vypnout mozek… taky se tomu říká meditace. Ehm. Takže vlastně pravý opak toho, co děláme před Vánoci, že.
Tak hlavně, na začátku Adventu si píšeme seznam povinností. Kdo to nedělá, má asi dobrou paměť, což není můj případ. Můj seznam adventních povinností byl velmi dlouhý, když mi bylo pětadvacet. Postupně ubírám. Můj cíl je dostat se do bodu, kdy budu o Adventu rozjímat, protože ta představa se mi líbí.
Chybí mi k tomu jen toto:
- Zakázat dárky. Stejně je to nesmysl – znáte ten pocit, kterému říkám postdárková kocovina? To je když sedíte na Štědrý den v deset večer v obyváku plném hromad dárkového papíru a víte, že zas všichni členové rodiny z lásky vyhodili šílené množství peněz (které nemají) za dárky, které mají špatnou barvu, velikost, téma, materiál, autora… Zkrátka jsou „těsně vedle” toho, co by si váš bližní koupil sám – kdyby mu na to ovšem zbyly peníze, které vydal za stejně nepoužitelný dárek pro vás. Zato ovšem sháněním a vymýšlením všech těch nesmyslů spolehlivě utlučete veškerý čas, který by vám o Adventu mohl zbývat na nějaké to rozjímání, že.
- Zrušit předvánoční firemní večírky, nevinné besídky ve škole a v ZUŠkách (když máte tři děti, docela se to sejde), předvánoční setkání dobročinných organizací a hromady dalších akcí. Advent je doba rozjímání, takže máme pěkně sedět doma a meditovat!
- Zavřít o Adventu lidstvo do klášterních cel, pěkně po jednom kusu do každé. Protože když žijete s rodinou a psem a rádiem a mobilem, rozjímání si musíte prosadit na jejich úkor. Rádio a mobil odmítnete snadno, ale svoje miláčky? Kdysi dávno jsem mívala touhu vstát o hodinu dřív, než zbytek rodiny, abych si mohla v absolutním tichu a samotě číst. Od té doby vím, že jakmile se v půl šesté ráno moje noha tichounce dotkne podlahy, ozve se několik milých hlásků „vstáváš? já už jsem stejně vzhůru, dáme si snídani”.
Takže bych tipla, že zas letos o Adventu nebudu vůbec rozjímat! Nechám si to na leden a únor, kdy najednou všechen ten rozruch ustane a krajem zavládne klid… A co vy, rozjímáte? Jak to proboha děláte?
