Ne, nenaučila jsem se věšet na balkón nafukovacího Santu, ani v dětství oslavovat Dědu Mráze. A nenaučím se ani na Valentýna péct růžové dorty ve tvaru srdce. Pokud berete Valentýna jako příležitost dostat zas nějaký ten briliant, dokážu to jakž takž pochopit. Ale jinak ne. Mám pro to pár zásadních důvodů.
Aha, on je Valentýn?
Samotný výraz „Svátek zamilovaných” prostě nedává smysl. Když jste zamilovaní, slavíte každý den. Nepotřebujete k tomu speciální valentýnské prádélko se srdíčky a rudou krajkou, nepotřebujete valentýnská menu v luxusních restauracích, ani speciální srdíčkové edice bonboniér a růžových šumivých vín. Do restaurace si zajdete někdy jindy, když tam není přecpáno zamilovanými i povinně zamilovanými páry.
A 14. února si uděláte doma bramboráky a sníte si je u oblíbeného filmu, který ani dokonce nemusí být o lásce! Ano, opravdové hrdličky si na Valentýna klidně pustí americký politický thriller z roku 1964.
Čím víc blbinek, tím víc lásečka
Valentýn degraduje skutečnou lásku nevkusem a přeslazeností. Víte, jsem už pár let slušně zamilovaná, ale nikdy by mě nenapadlo, že do našeho vztahu patří srdíčka, plyšáci, přáníčka a sametové polštáře s legračními erotickými nápisy.
Když jste zamilovaní, nepotřebujete to dokazovat žádným brakem. Když si dáváte dárky, bývá to něco, co má pro vaši lásku skutečnou hodnotu – a nikdy to, co vám ve speciální valentýnské slevě vnutí nejbližší nákupní galerie (zabte mě, až mi tenhle výraz přestane připadat vtipný!).
Chudáci děti!
Možná je tu ovšem Valentýn pro dvanáctileté děti, které prý posílají „valentýnky” tomu, koho tajně milují. Nevím jestli se to dělá v reálu, v životě jsem žádnou valentýnku nedostala. Ale jestli jo, je to velmi nebezpečné.
Kdo byl někdy v pubertě, ten ví, jakému psychickému teroru člověka vystaví takové zamilované psaníčko, pokud lásku druhá strana neopětuje – a dneska k tomu přibývá ještě možnost, že vaši valentýnku pro srandu spolužáků zveřejní na Instagramu. A že tahle situace není příjemná ani pro příjemce nechtěného vyznání, to jsme taky všichni zažili, že?
Zkrátka, bez Valentýna bych se klidně obešla. A víte co?
Představte si, že právě ten den máme s mým milým výročí. Nemůžeme si ani zajít na večeří, aniž bychom vzbudili podezření že slavíme Valentýna! Tak teď babo raď. Vymysleli jsme, že na večeři zajdeme. Ale vyrobíme si transparent, kterým se budeme od Valentýna veřejně distancovat!
