Léto, ta nádherná doba slunce nad hlavou, větru ve vlasech a dalekých cest! „Kéž by nikdy neskončilo!”, vroucně si přejeme pátého července. A na konci srpna se přistihujeme, jak moc toužíme po září. Nebo vy snad ne?
1) Začnu zas vypadat normálně
Jojo, ta bronzově opálená pleť, pár zrníček písku na pevném bříšku, vlasy lehce vyšisované sluncem… tak takhle vypadají v létě osmnáctileté instagramové modelky. A jak vypadám já? Moje vlasy začnou pod vlivem slunce připomínat připálený chuchvalec cukrové vaty. Letní kondici mojí pleti vystihl kdysi takzvaný kamarád slovy „tyjo, ses opalovala přes cedník nebo co?”. Zrníčka písku na bříšku se mi skládají do úhledných linek, protože jsem sice chtěla strávit jaro cvičením pilates, ale znáte to, moc práce… Léto je zlomyslná mrcha. Buď odhalíte světu víc, než chcete, nebo umřete horkem. Běžná elegantní žena středního věku v létě rezignuje a vezme si na sebe jakýkoliv pytel, jen aby prostě přežila.
Září přináší vysvobození! Zdravím vás, džíny a kožené bundičky. Pod sukni si navlíknu bordó punčocháče a co je komu po rozšířených žilkách. Ranní makeup vydrží až do večera. Hurá!
2) Děti opět v zajetí
Zatímco v létě mají vaše děti pré, vy pracujete. U těch malých je to organizační problém hodný špičkového manažera (vy ale děláte špičkovou manažerku v práci, na druhý úvazek už fakt nezbývá kapacita). Platíte příměstské tábory, kde pět dní stojí víc, než státní školka za půl roku. Když vám po čtrnácti dnech dojdou prachy, začnete poníženě žebrat u příbuzných, jestli by se neujali bezprizorného dítěte. Obětavcům dojde trpělivost za dalších 14 dní – to jsme ale teprve na konci července.
S velkými dětmi je problém opačný – jsou rády, když se ráno vypaříte, a ony pak můžou celý den pařit. Bezpečně zvládnou propojit počítače, kamarády a ledničku v jeden funkční celek. Vracíte se domů, a cítíte, že v roli matky jste selhala (proč mu nedokážu zajistit kvalitní program, plný zážitků a vzdělávání?). A vaše dítě selhalo v roli dítěte (to ten spratek fakt chce dva měsíce sedět u počítače a odhazovat na zem plechovky od radlerů? Vážně? Od zítřka ho hlásím k technickým službám a bude zametat ulice!).
Září přináší spásu. Zdivočelou zvěř opět pohltí škola, povinnosti, ranní vstávání – a my se zhluboka nadechneme.
3) Řád není jen pro jeptišky
Léto, ten svobodný, divoký čas! Cestování, návštěvy, grilovačky, zahradní restaurace, festivaly… Zní to lákavě, ale po dvou měsících už mě to fakt vyčerpává. Co je ještě potřeba zařídit před dovolenou, jak stihnout práci když z ní na týden vypadnete, proboha ta zahradní slavnost je už zítra, proč jsem včera nenaložila to maso? Kam vyrazíme o víkendu, když bude 35 stupňů, doma přece nebudem, jsou prázdniny… Předevčírem se stavili neohlášení kamarádi cestou z výletu, a zdrželi se dva dny.
Letní rozevlátost mě vždycky postupně dostane do stavu, kdy toužím odejít do kláštera a navždy svůj život podřídit breviáři. Jenže to není potřeba – září přinese Řád i k nám domů…
4) Na pohovce bez výčitek
V létě nesmíte být doma. Tedy jasně že smíte, ale automaticky vás to staví do role neschopného lemra. To je ten pocit, když je venku krásně a pod vašimi okny sviští na kolech zodpovědnější matky s dětmi – které hned ráno zabalily celé rodině svačinu do batůžků, nastříkaly všechny repelentem a namazaly krémem s faktorem 30.
Zato v září? Přijdou deště, klidně celý propršený víkend! Ta krása, když najednou nemáte vůbec šanci odpočívat aktivně, a tak můžete povolit uzdu blahodárné pasivitě! Zapnu si telku, ano, a pustím si film pro pamětníky. Zavrtám se do dek (ochladilo se, ale přece ještě nebudu zapínat topení…), rozsvítím lampičku… A nemám naprosto žádné výčitky, že kysnu doma.
To bych si v létě nedovolila, ale v září? V klidu.
5) Ticho na vsi
Poslední bod platí pro nás venkovany. Už dávno jsem si všimla, že prvního září se úplně změní atmosféra v našem městečku. Jako zázrakem ze dne na den zmizí nadávání tatínků, jejichž ubohé ratolesti už nechtějí šlapat do kopce („makej, makej!!” je jejich univerzální heslo). Ztratí se hordy mlaďasů, kteří pokřikují do noci na náměstí za popíjení vína z krabice (s výstižným názvem Poezie, protože musíte zapojit velkou fantazii, abyste si v tom dokázali představit víno).
Náhodou, mám ten prázdninový mumraj ráda. Ale každoročně se na začátku září vyložím do kuchyňského okna a užasle si říkám „ten klid, to snad ani není možný”.
Je. Je totiž září, a všechno je zase ve starých, navyklých kolejích. Bohu díky!
