Pýcha předchází pád. O tom já vím své. Před dvaceti lety jsem pohrdavě kroutila hlavou nad všudypřítomnými lednovými úvahami na téma „jak shodím vánoční kila”. No, tak prostě o Vánocích tolik nežerte, ne? A nebudete pak v lednu mít postavu jako sněhulák. Ono se to pohrdá, když je vám dvacet. Letos jsem se fakt hlídala, cukroví jsem uzobávala se sebekontrolou buddhistické mnišky – a vaječný koňak, jakkoliv ho miluju, mi ještě z půlky stojí v lednici… A stejně, při stoupnutí…
Vážené dámy, pánové a bytosti nejasného pohlaví, ráda bych se s vámi na úvod roku 2019 podělila o několik myšlenek. Děkuji za chvilku pozornosti, kterou mi věnujete v tomto svátečním dni. Již včera jsem se u receptu na pečené koleno svěřila, že nevěřím rčení „Jak na Nový rok, tak po celý rok”. Dnes bych tuto myšlenku ráda rozvinula. Nebojte. Když něco špatně začnete, neznamená to, že to musí také špatně skončit. A že dneska začnete špatně, je vysoce pravděpodobné. Protože:…
Nevím jak vy, ale já když něco dělám jednou za rok, nemám šanci si do dalšího roku zapamatovat detaily. Někdo by si mohl myslet, že už se hlásí skleróza, ale já tomu říkám „přeplněná kapacita paměti”. Když na ni má nárok můj mobil a počítač, tak já taky! Jen a jen kvůli přeplněné kapacitě jsem každoročně na Vánoce dělala stejné chyby – než jsem si před pár lety začala psát Poučení. Z dětství v komunistické zemi mi utkvěl v hlavě…
Za dlouhá léta se mi povedlo vypozorovat jedno podivuhodné pravidlo. Ty nejvíc „trefené”, zasahující, dokonalé dárky, které jako by četly má nejtajnější přání, jsem dostávala od lidí, kteří mi jinak nejvíc ubližovali. Myslím, že tuším proč! Nejskvělejší dary dostáváte od psychopatů – lidí, kteří vás chtějí dostat tam, kam potřebují. Právě oni si umí nejlíp posvítit ve vašem podvědomí a nasadit přesně tu páku, která vás přitáhne – logicky, tahle schopnost je přece živí. Vím to. Kdysi jsem se po…
Advent je doba rozjímání. Žejo? Aspoň já to slyším ze všech stran. Od dob svého křesťanského vzdělání mám utkvělou představu, jak vypadá rozjímání: chce to sedět v tiché místnosti (ideálně domácí kapličce), při světle petrolejky si přečíst pasáž z Písma svatého a nechat ji na sebe působit. Nemyslet, vypnout mozek… taky se tomu říká meditace. Ehm. Takže vlastně pravý opak toho, co děláme před Vánoci, že. Tak hlavně, na začátku Adventu si píšeme seznam povinností. Kdo to nedělá, má asi…
Je to už takový hezký zvyk, že Mikuláš nosí dětem balíčky. Moje děti zatím dostaly, v celkovém součtu, asi tak půl tuny mikulášských dobrůtek v igelitových taštičkách s veselými potisky. Ve školce, ve škole, od obce, od babiček, tetiček a návštěv. Něco taky od nás rodičů. Každoročně v březnu pak procházím dětským pokojem a nacházím v různých koutech postrkané barevné taštičky plné lahůdek. Moje děti jsou vcelku normální, ale tohle je i na ně moc! Řeknu vám proč. Znám to…
„Kolik pečeš druhů?” Tato otázka mě provází adventem stejně věrně jako koledy v supermarketech. Někdy je v tom prostá zvědavost (u hospodyní staré školy, které toto řeší s kamarádkami už 50 let). Někdy v tom cítím i škodolibost: Jestlipak ta televizní kuchařka ve skutečnosti vůbec peče? Odpovídám pokaždé stejně: „Tolik, kolik se mi zrovna chce.” Můj postoj k cukroví se vyvíjí tak, jako se vyvíjí můj život – stejně jako třeba můj vztah k mužům, k U.S.A., nebo k…