Zápisky

Suchej klidně… ale únor?!

4. 2. 2019

Spousta lidí v mém okolí v únoru nepije, protože je nadchla akce zvaná s chlapáckou drsností Suchej únor. Já to chápu. Taky si někdy říkám, že bych ráda vyzkoušela, jestli zvládnu večeři bez skleničky vína. Třeba pstruh bez ryzlinku? Nebo zvěřinové ragů bez hutného červeného? Trochu se obávám, že na těchto kombinacích jsem fakt závislá, takže měsíc „sušit” možná není špatný nápad. Už jen proto, aby si člověk dokázal, že umí odolat vnitřním i vnějším tlakům. Ale proč proboha únor?

Únor je pro mě nejtěžší měsíc v roce. Někdo úpí v listopadu, já úpím v únoru. Podzimní depky se mi celoživotně vyhýbají – miluju barevné listí, vánoční přípravy, mám ráda světýlka a vůně všude kolem. Ovšem únor? Ten mě ničí.

 

Únor úmor

Šedivo, bláto, energie minulého léta dávno v čudu – a do trávy a květin ještě daleko. V tomto měsíci dřív umíraly slabší kusy dobytka (i já se jako slabší kus se cítím právě v únoru). Naši předkové věděli, proč na druhou půlku zimy vymysleli masopust, který je pravým opakem askeze. V únoru barva mé kůže dosahuje 51. odstínu šedi a zásobárna mé energie výstražně bliká.

Minule jsem horovala za zachování světel až do Popeleční středy. A já osobně se hodlám do Popeleční středy držet všech bonvivánských tradic. Když podesáté sjedu sjezdovku, dám si dole v bufetu horkou medovinu. Na procházce se psem se stavíme ve vyhřáté hospůdce na svařák. A po večeři si dám skleničku merlotu.

 

Nechci Lexaurin ani Xanax

Leckdo v mém okolí řeší zimní depky a úzkosti zobáním psychofarmak. Nemluvím o psychicky nemocných lidech, ale o přestresovaných profesionálech a vyčerpaných mámách na mateřské. Znám ze svého života obě tyto polohy a jsem ráda, že jsem včas dostala od tchyně Paní Parkingtonovou od Louise Bromfielda. Skvělé staré dámě, hrdince mojí oblíbené knihy, čas od času její věrná komorná šoupne ve správné chvíli skleničku šampaňského. Osobně bych řekla, že dobře mířená sklenka je lepší řešení, než dobře mířený Lexaurin. Mluvím za sebe, kdo má jiný názor, nechť mě klidně sprdne v diskusi. Ale věřím, že by mě v této diskusi podpořila i anglická královna, o níž je známo, že si ráda občas dá sklenku ginu nebo whisky. A to je tedy dáma každým coulem, že?

 

A kdy budeme sušit?

Jsem známý staromilec. Takže já se hodlám omezovat až v době postní. Ta začne 6. března a skončí v půlce dubna. Jaro je doba, kdy mi ke štěstí stačí čaje z čerstvých bylinek (některé na zahradě vykukují už od půlky února mezi zbytky přemrzlého sněhu). Kopřiva, rozrazil, kontryhel, řebříček, sedmikrásky, mladé lístky lesní jahody a ostružiníku… Z téhle kombinace si od jara vařím ty nejlepší voňavé nápoje – čaje i limonády.

Ryzlink k rybě si asi klidně dám, ale můj život se v té době už bude odehrávat mnohem víc venku, na procházkách jarní přírodou a na klíčící zahradě. Má duše dostane rozlet a tváře získají zase barvu.

A jak jste na tom vy? Držíte suchej únor, sušíte celý život, nebo tuto otázku vůbec neřešíte? A jakou barvu mají dneska vaše tváře?

Komentáře

Mohlo by se vám líbit