Nedávno jsem omylem odjela na hory bez mobilu. Když mi to došlo, zmocnil se mě děs. Ne, fakt nedokážu pět dní nesledovat fejsbůček, nečíst zprávy, negůglit si zásadní informace… (třeba kolik mláďat mívá liška a tak). A navíc, co když přijde mail od Almodóvara, abych se do půlnoci rozhodla, jestli chci hrát roli sexy matky v jeho plánovaném filmu??
Po několika hodinách bez mobilu mě zaplavil božský klid. Ta svoboda! Na nic nemusím reagovat, nemám nutkání psát do diskuse, která mi strhla pozornost… Tehdy mi došlo, že tohle je fakt luxus.
Ne, nechtěla bych se ztratit ze světa, miluju držet prst na tepu doby! Ale čím dál víc mám potřebu se občas schovat jako jezevec do svého světa – bez nutkání šňupnout si informací…
A tak jsem si řekla, že od nového roku zavedu luxusní neděle. Schválně, vydržím to delší dobu, nebo zůstane u luxusního ledna? Nebo to zabalím už tuhle neděli, protože prostě nevydržím?
Je to prosté. Na mobilu odpojím data i wifinu a tím ho proměním v tu staromódní nudnou krabičku, na kterou se může postaru dovolat příbuzenstvo. Notebook ani neotevřu, to mi problém nedělá.
A jinak budu dělat to, co každou neděli. Ráno se válet v posteli, po snídani lítat kolem řeky se psem, pak vařit oběd a rozčilovat se nad hosty u Moravce, po obědě si dát siestu s filmem a dobře, pak teda trochu uklidit. Večer si zalezeme s knížkou do postele. Normálka.
S jedním jediným rozdílem – nebudu si furt odskakovat do jiné reality, abych zkontrolovala, co mi to zrovna zapípalo, kdo se ještě hádá ve které diskusi a jaké úžasné boty si zas koupila Blanka, jak to sluší na nové fotce roztomilému Tondovi a čím nás dneska pobaví obdivuhodná Dagmar! Mrknu na ně v pondělí. No žejo? V neděli se budu prostě jen soustředit na to, co právě dělám.
Co říkáte, není tohle fakt luxus?
