Takhle po čtyřicítce už člověk sleduje lidstvo nějakou dobu… To by musel být fakt tupec, aby si nedokázal uvědomit jisté zákonitosti, že? No… Právě že ne! Čím déle sledujete život lidí kolem vás, tím víc zjišťujete, že žádné zákonitosti neplatí. A snad nejvíc neplatí pravidla o výchově dětí. Zní to jako děsně skeptický postoj, ale věřte mi, že je to vlastně uklidňující. Posuďte sami:
Pravidlo první: Věnujte dítěti hodně času, dokud je úplně malé. Vyroste z něj duševně silný, sebevědomý člověk
- Znám lidi, se kterými byla mamka doma do šesti let, pofoukala všechny jejich bolístky a chránila je před zlým světem – a dneska jsou z nich ztroskotanci, žijící z maminčina důchodu, protože je přece její povinností se o ně starat! Znám jiné, se kterými byla mamka doma do šesti let, pofoukala jim všechny bolístky, a dneska jsou z nich pohodáři, kteří za ní jezdí každý víkend se stádečkem vnoučat. Takže co z toho vyplývá? Já vám nevím! Vy jo?
- Znám taky lidi, co mámu neviděli od šesti měsíců jindy než večer, protože začala chodit naplno do práce. To by je mělo teoreticky úplně psychicky odrovnat. Ale kupodivu se jim daří výborně a všechno je baví. Člověk by řekl – jasně, museli se brzy naučit samostatnosti, a to se vyplatilo. Jenže: Taky znám jiné, co mámu neviděli od šesti měsíců jindy než večer – a jsou z nich trosky na drogách, které ze všech svých problémů obviňují nedostatek lásky v dětství, jak jim poradil nějaký šaman, poté co kolem nich potřepával rukama a zkoumal jejich vnitřní vibrace či co. A teď si vyberte.
Pravidlo druhé: Veselí a spokojení rodiče vychovají veselé a spokojené děti
- Dlouho jsem si taky myslela, že dítěti zkrátka předáte svůj akční a veselý přístup k životu. Jenže čím to je, že pak kolem sebe vidím dospělé děti báječných matek, a některé z nich už dvacet let jen nadávají na život? Nedávno jsem slyšela jednu takovou zoufalou dceru skvělé matky si stěžovat, že máma je tak dokonalá, že jí tím zku.vila život, protože se s ní musí pořád srovnávat a z toho má pak ty depky… No těpic. Co měla její veselá a spokojená dělat jinak? Být smutnější a nespokojenější??
- Znám taky dva kluky, kteří vyrůstali v naprosto děsné rodině, kde se jen pilo, řvalo a házelo nádobím. A v takové líhni si klidně vyrostl kluk, který učí příroďák, jezdí s partou dětí čistit lesy, žije s milovanou ženou v romantickém domečku a vychovávají v souladu tři děti. A u těch samých rodičů vyrostl druhý kluk, který strávil pubertu na perníku, pak vydělával spoustu peněz podivným způsobem, pak na to někdo přišel a kluk je v exekucích, řeší to opět pervitinem a je si jist, že za jeho neštěstí může jeho příšerná rodina.
Pravidlo třetí: Rozvíjejte talenty a zdraví svých dětí, jak jen dokážete
- Znám dvě dcery velmi zodpovědných rodičů. Od dětství jim dávali lásku, vzdělání, klavír a flétničku, galerie, šťávy vymačkané zasyrova a extrakt z echinacey na skvělou imunitu! Zkrátka všechno pro to, aby z nich vyrostly zodpovědné, duševně i tělesně zdravé bytosti. Jedna z nich je majitelka galerie, organizuje hromadu dobročinných akcí a je věčně nemocná, snad nikdy jsem ji neviděla bez kapesníčků a zvýšené teploty. Druhá je nezaměstnaná, bydlí už 15 let po squattech, ale imunitu, tu tedy má fakt skvělou… Tak mi řekněte, kde udělali soudruzi rodičové chybu?
Z celé té záhady mi vyplývá jedno jediné resumé:
Vzdejte to. Život vašich dětí není ve vašich rukách. Můžete jim dát jen to základní: slušné jídlo, oblečení adekvátní roční době – a příjemný domov, kde je v zimě světlo a teplo. A ve všem ostatním zlatou střední cestu bez řevu a nervů.
To je tak maximum. A to zvládnete. Protože snažit se zorganizovat dětem budoucnost je stejně zbytečné, zorganizují si ji samy. Takže proč si nedat radši skleničku ryzlinku a nějaký film z archivu, že?
Co si o tom myslíte vy? Ráda si přečtu v diskusi vaše názory na mou vychovatelskou skepsi!
Komentáře