výlety

Bad Gastein, tentokrát v roli spící krásky

15. 4. 2019

Několik měsíců jsme si říkali, že nutně potřebujeme aspoň prodloužený víkend na lyžích. Ale pořád bylo něco důležitějšího. Nakonec jsem odhodlaně zarezervovala pár nocí v rakouských lázních Bad Gastein s bohorovným pocitem, že jako malá holčička jsem s našima lyžovala vždycky v dubnu, takže kde je problém? No, byl tak trochu v tom, že v Gasteinu už bylo po sezóně! A tak vám teď můžu nabídnout tip, jak se ocitnout v cool alpském středisku, a přesto tam být jako kůl v plotě. Bylo to totiž okouzlující!

 

Znala jsem to městečko z literatury. Odehrává se tam kousek z mého oblíbeného románu –  Paní Parkingtonové od Louise Bromfielda. V knížce je Bad Gastein vylíčen jako horské lázně pro tu nejbohatší klientelu z celého světa. Nikdy mě ani nenapadlo, že bychom tam naší odřenou dodávkou mohli dojet, aniž bychom byli okamžitě vykázáni za hranice města. Pak jsem zjistila, že pár mých kamarádů tam jezdí běžně, a tak už se zvědavost nedala zastavit.

Dojedete tam od hranic za pár hodin. Ubytování snadno najdete na běžných serverech. Zásadním plusem Bad Gasteinu je atmosféra lázeňského městečka – jeho styl vám připomene víc Mariánské Lázně, než shluky velkokapacitních ubytoven v jiných alpských lyžařských střediscích. Bad Gastein zkrátka začal být turistickou destinací ještě v době, kdy i velkokapacitní domy byly krásné… Překvapivě i ve starých lázeňských domech můžete sehnat pokoj za docela lidskou cenu (ne ve všech, samozřejmě).

 

Je libo soukromou sjezdovku?

Přijeli jsme 6. dubna. Hlavní sezóna končí v půlce března a ačkoliv lanovky přímo v údolí ještě jezdily, jediné kloudné lyžování jsme našli o 9 kilometrů dál, ve středisku Sportgastein. Je přece jen dost vysoko (2686 metrů na vrcholu). A tak i když v údolí kvetou tisíce tulipánů, magnólií a macešek, tady vidíte jen dvě barvy, které v zimních horách chcete vidět: modré nebe a široko daleko bílé vrcholky Alp.

Sportgastein má 18 sjezdovek, obsluhovaných dvěma lanovkami a jednou malou kotvou. Dokážu si představit, že v sezóně je kolem hlavní lanovky slušný šrumec. Ale takhle v dubnu nás v celém areálu bylo jen pár desítek. Naši oblíbenou sjezdovku jsme měli jen pro sebe. V restauraci Weitblick hned u lanovky jsme si mohli vybrat místo s nejlepším výhledem (aspoň kompenzoval jídlo, které nestálo za nic).

Sportgastein je vyhlášenou oázou freeridistů. Bylo krásné sledovat z pohodlí kabinkové lanovky tyto drsné horaly, jak šlapou ten děsivý kopec pěšky. Člověk si aspoň uvědomí, že jeho kondice má přece jen nějaké rezervy! 😀

Tyhle sauny nejsou pro malý

Pokud vás pohled na supící freedisty opravdu vyčerpá, máte jedinečnou možnost relaxovat v lázních, které využívají termální vodu z místního podloží (ano, za tou sem jezdila už paní Parkingtonová). Felsentherme v Bad Gasteinu i Alpentherme ve vedlejším Bad Hofgasteinu mají ve všech bazénech vodu od 32 do 34 stupňů, takže i ten nejomrzlejší lyžař okamžitě upadne do instantní nirvány. Najdete tu standardní vybavení lázeňských bazénů (včetně rodinné sekce s tobogány a miminskými bazénky) a samozřejmě i saunové komplexy, ve kterých najdete hlavně různé verze finské sauny (některé s nádherným výhledem na Alpy). Je přece jen poznat, že oboje lázně vznikly už před současným wellness boomem a tak jsou vybaveny trochu konzervativně. To jim ale zároveň dodává na půvabu, zvlášť Felsentherme (jeden z bazénů je přímo vytesaný ve skále) mají v sobě trochu oprýskanou eleganci zašlých časů a cítili jsme se tam fakt dobře.

Jo, a byli jsme tam skoro sami. Taková maličkost, jejíž význam mi došel až když jsem pak na netu viděla fotky přeplněných mravenišť – bazénů uprostřed sezóny…

V obou lázních nesmí děti do saunového světa, dokud jim není šestnáct. Výjimkou je ve Felsentherme sobota a v Alpentherme neděle, kdy mohou i do sauny celé rodiny. Tuto informaci je dobré znát – a jestli jí dáte kladné nebo záporné znaménko, to asi záleží hlavně na tom, jestli máte v sauně radši klid, nebo svoje mláďátka…

 

Na špecle zapomeňte

Rakouskou kuchyni mám ráda. Ne že bych jí doma krmila rodinu, ale když už mě cesta zanese k našim jižním sousedům, baví mě jíst jejich zemité lahůdky. V Bad Gasteinu se ale spíš dočkáte restaurací s mezinárodním šmrncem. Pokud toužíte po skutečné horské chatě s rustikálním jídelníčkem, musíte si vyjet na kopec lanovkou (nebo si vyšlápnout do Bellevue Alm, kde si ale za rustikální image nechávají zaplatit trochu nerustikální ceny).

A jakkoliv už byla na začátku dubna velká část restaurací zavřených, úžasně jsme si užili všeobecně oblíbenou Drop Inn. Hospůdka v horní části Bad Gasteinu má rockového ducha a obsluhují vás milí potetovaní (zřejmě původem američtí?) týpci v čepičkách. Jídlo nám nesmírně chutnalo, ačkoliv s lokálností nemělo nic společného. Můj hlavní chod byl svou internacionálností až trochu srandovní: jmenoval se Buddha Bowl, ale byla to kombinace typicky blízkovýchodních chutí (falafel, hummus, kuskus, naložená kořeněná zelenina, pita). Všechno bylo skvělé, ale Buddha by se asi divil.

Večerní jarní Gastein byl velmi klidný, ale ne úplně – kdyby se člověk chtěl bavit dlouho do noci, jistě by se chytil třeba v rušném Silver Bullet Baru.

 

Tuhle fotku jsem nevyfotila, sami vidíte že je na ní spíš pozdní léto. Ale líbila se mi natolik, že jsem ji ukradla ze stránek Bad Gasteinu. 😀

 

Kosové si štěstím pletou noty

Poslední den našeho výletu už lilo jako z konve, tak jsme místo lyží nasadili pláštěnky a prošli si celé okolí díky krásným promenádám plným kamenných zídek, kašniček, odpočívadel a kamarádských veverek, které našemu nejmladšímu zobaly z ruky.

Úžasnou dominantou Bad Gasteinu je obrovský vodopád, který prochází skrz celé městečko mezi starými domy a hotely, přepásán několika strategicky umístěnými mosty.

A právě on umocnil pocit, který si nakonec odtud odvážím jako hlavní – jak krásné je zas po čase dýchat ten blahodárný jarní vzduch, prosycený vůní rašící trávy, horských potoků a zatím ještě mlžných lesů. Určitě se vrátíme. A asi zase po sezóně. 😀

 

Mohlo by se vám líbit