Naší specialitou je déšť na dovolené. Prší nám skoro všude. Na kole, na lyžích, v horách, u moře. Prostě paráda, člověk si alespoň jako suvenýr nepřiveze vysušenou pleť, že? Prší vám štěstí, hihňají se škodolibé kamarádky, opalující se doma na zahrádce v suchu. Ale občas se stane něco, co vám veškeré útrapy vynahradí. Třeba potkáte Dobro.
Tak jsme si udělali na konci srpna výlet do našeho oblíbeného ráje na Zemi – do Beskyd. Můj muž tam strávil kus dětství, takže vždycky ví, kam mě vytáhnout. Tentokrát padla volba na kopec Hrádek, protože je tam prý jeden z nejkrásnějších výhledů v Beskydech. No, když jsme snídali, bylo za oknem vidět asi za dva metry. Ale meteorologové věštili, že se to rychle protrhá. Tak jsme vyrazili.
Na Hrádek jsme se prodrali lesem plným hříbků a barevných holubinek, protáhli se pěšinkou kolem dřevěnice s obrovskou zahradou plnou zeleniny a paničkou, která pod stříškou vařila povidla a zvědavě nám nakukovala do košíku. Dokonalé. Nad chalupou se objevil horizont – a kolem nekonečná mlha. Výhled se nekonal, ale zato jsme objevili Alej dobra.
Jabloň za dobrý skutek
Je to místo, které vás naprosto okouzlí. Na louce podél turistické cesty pobíháte od stromku ke stromku, čtete si popisy starých horských odrůd jabloní a příběhy jednotlivých stromů. Je jich tady už několik desítek. Každý z nich sázel starosta některé vesnice na Jablunkovsku spolu s dobrým člověkem, kterého sám vybral. Na fotce níže si přečtěte, kdo s tímhle skvělým nápadem přišel a jak to celé funguje. Alej je volně přístupná, jablíčka si může utrhnout každý kolemjdoucí.
Připomnělo mi to pár týdnů starý zážitek, kdy jsme se rozloučili s oblíbenou paní učitelkou našich dětí tím, že jsme jí zasadili magnolii. Sázeli jsme společně, děti zpívaly a dospělí nenápadně sušili slzy dojetí, aby nevypadali jako citlivky. Naše rodičovská parta celé léto strom zalévala a myslím že z toho nápadu máme radost všichni dodnes, a budeme mít ještě dlouho.
Sucho, kůrovec, dobro
O to smutnější pocit mám, když jezdím po Čechách a vidím, kolik za letošní rok uschlo stromů v alejích i lesích. Všimli jste si toho také? U nás na Brdech je kolem silnic snad polovina stromů suchých. Ačkoliv v létě pěkně lilo, stromy už nezvládají několik let trvající sucho v hlubších vrstvách hlíny. Pro mě, celoživotní obdivovatelku přírody, je to depresivní pohled, ale dá se na to koukat i z jiného úhlu, jak si můžete přečíst v tomhle pěkném článku.
A dá se dělat i spousta dalších věcí. Třeba sázet stromy jako poděkování. Když vám někdo udělá radost, zasaďte mu strom. A pak o něj nezapomeňte pečovat (o dobrého člověka i o strom). Když už máme tu kůrovcovou kalamitu, poučme se od brouka a spusťme kalamitu dobra! 🙂
P.S.: A tohle jste viděli? Parádní nápad, doufám že se bude často opakovat!
