Zápisky

Zápisky

Rozjímáte? A mohla bych to vidět?

10. 12. 2018

Advent je doba rozjímání. Žejo? Aspoň já to slyším ze všech stran. Od dob svého křesťanského vzdělání mám utkvělou představu, jak vypadá rozjímání: chce to sedět v tiché místnosti (ideálně domácí kapličce), při světle petrolejky si přečíst pasáž z Písma svatého a nechat ji na sebe působit. Nemyslet, vypnout mozek… taky se tomu říká meditace. Ehm. Takže vlastně pravý opak toho, co děláme před Vánoci, že.  Tak hlavně, na začátku Adventu si píšeme seznam povinností. Kdo to nedělá, má asi…

Pokračovat

retro Zápisky

Peklo s Mikulášem

3. 12. 2018

Je to už takový hezký zvyk, že Mikuláš nosí dětem balíčky. Moje děti zatím dostaly, v celkovém součtu, asi tak půl tuny mikulášských dobrůtek v igelitových taštičkách s veselými potisky. Ve školce, ve škole, od obce, od babiček, tetiček a návštěv. Něco taky od nás rodičů. Každoročně v březnu pak procházím dětským pokojem a nacházím v různých koutech postrkané barevné taštičky plné lahůdek. Moje děti jsou vcelku normální, ale tohle je i na ně moc! Řeknu vám proč. Znám to…

Pokračovat

Zápisky

Cukroví je nepovinné. Nebo vás někdo nutí?

26. 11. 2018

„Kolik pečeš druhů?” Tato otázka mě provází adventem stejně věrně jako koledy v supermarketech. Někdy je v tom prostá zvědavost (u hospodyní staré školy, které toto řeší s kamarádkami už 50 let). Někdy v tom cítím i škodolibost: Jestlipak ta televizní kuchařka ve skutečnosti vůbec peče? Odpovídám pokaždé stejně: „Tolik, kolik se mi zrovna chce.”   Můj postoj k cukroví se vyvíjí tak, jako se vyvíjí můj život – stejně jako třeba můj vztah k mužům, k U.S.A., nebo k…

Pokračovat

Zápisky

Proč mám strach ze sympatických lidí

19. 11. 2018

  „Pan Wickham si jistě dokáže snadno získat přátele. Otázkou zůstává, jestli si je také dokáže udržet.” Něžný sarkasmus pana Darcyho z Pýchy a předsudku (jo, taky tuhle knížku miluju) vystihuje celou zapeklitou problematiku sympatických lidí. Pokud jde o mě, sympatickému člověku nevěřím ani nos mezi očima. Přečtěte si, proč.   Kdo je sympatický? „Culí se, zubí se, všechny nás má tak rád”, zní další charakteristika nehodného pana Wickhama z knížky Jane Austenové. Světová literatura se fenoménu sympatických lidí věnuje…

Pokračovat

Zápisky

Ach, jsem jen slabá žena!

12. 11. 2018

Minulý týden zuřila na facebooku diskuse, zda ženy uráží, když jim muž otevírá dveře. Je galantnost projevem nadřazenosti, nebo úcty k ženě? U nás doma držíme prst na tepu doby, a tak jsem pro vás sebrala několik rozhovorů z každodenní reality, které se tématu úzce dotýkají. Pro vaši snazší orientaci jsem aktéry označila M (muž), Ž (žena), D (dítě).   Situace 1) Ž: Všímáš si, že jsem panu zedníkovi podržela dveře, protože jsem genderově vyvážená a nepodléhám předsudkům? M: No…

Pokračovat

Zápisky

Vydechněte si. Stejně nikdy nebudete dobrý rodič

5. 11. 2018

Takhle po čtyřicítce už člověk sleduje lidstvo nějakou dobu… To by musel být fakt tupec, aby si nedokázal uvědomit jisté zákonitosti, že?  No… Právě že ne! Čím déle sledujete život lidí kolem vás, tím víc zjišťujete, že žádné zákonitosti neplatí. A snad nejvíc neplatí pravidla o výchově dětí. Zní to jako děsně skeptický postoj, ale věřte mi, že je to vlastně uklidňující. Posuďte sami:   Pravidlo první: Věnujte dítěti hodně času, dokud je úplně malé. Vyroste z něj duševně silný,…

Pokračovat

Zápisky

Nemám co na sebe. A nechci mít

29. 10. 2018

Když jsem měla natáčet pilotní díl svého kuchařského pořadu, byla k nám na venkov vyslána kostymérka. Dostala zásadní úkol – vybrat z mého rozsáhlého šatníku kombinaci oblečků, ve kterých se okamžitě stanu nezapomenutelnou televizní hvězdou. Nezapomenutelná byla ovšem hlavně paní kostymérka. Když extravagantní dvoumetrová dáma v kožené kombinéze vystoupila ze zlatého autíčka před naší prostou chaloupkou, jehlové podpadky jejích kozaček zapadly hluboko do únorového bláta. V tu chvíli spustila soucitnou lamentaci, jak proboha TADY můžu žít, a její bolest nad…

Pokračovat