Milí čtenáři mého občasného blogísku… možná jste na jaře v médiích zaznamenali, že nás opustila moje ségra Lucie. Ano, ta, se kterou jsem kdysi dávno tvořila pěkně neučesané „folkové“ duo Sestry Steinovy. Skončily jsme s hraním před sedmnácti lety, v červenci 2009. Ty písničky žijou dál, žily i když jsme nehrály. Často mi někdo říkal, jak ho štveme že už si nás neposlechne naživo… Ale nešlo to. Protože jsem do Steinovek dala svou duši (ve formě zhudebněných básní), ta ztráta byla strašně bolavá.
Bohužel taky nevratná, protože ségru si čím dál víc brala duševní nemoc. Když jsme spolu končily, bylo to ještě: „ona se chová fakt divně, takhle se nedá fungovat“. Až později mi začalo docházet, že je nejspíš nemocná.
Achjo. To by bylo na dlouhé vyprávění – a obávám se že to není na web… Přesto si říkám, že je aspoň trochu potřeba o těhle věcech veřejně mluvit. To, že se o nich špitá někde za rohem, neprospívá ani nemocným, ani jejich rodinám. Rodiny duševně nemocných lidí jsou další téma. O té bezmoci, kterou jsme prožívali, a neochotě mnoha odborníků nám jakkoliv poradit, bych mohla napsat knížku (ale nikdy to neudělám, protože nikomu – ani sobě – nechci rozrývat staré rány).
Ségra se nakonec rozhodla nevrátit z procházky na svou oblíbenou vyhlídku nad naším rodným Děčínem. O letošních Velikonocích umřela – po deseti měsících, kdy v beznadějném stavu ležela v nemocnici.
A my vzpomínáme na její královská léta! Cítíme, jak se její duše osvobodila z klece nemoci. Kdesi lítá, a je vděčným tématem nočních hovorů. Zažili jsme s ní spoustu srandy, byla mistryní ironie a vtipu! Jednou nám s Honzou vyčetla „vy jste ale hrozný suchaři!“. Museli jsme uznat že má pravdu – zatímco ona (jako jediná) divoce tančila na odpoledním hudebním festiválku, nám bylo příjemnější sedět v trávě a jen si vychutnávat atmosféru. Nechali jsme ji v jejím extatickém tanci samotnou, protože jsme ji nestíhali… Toužili jsme po klidu, ji nabíjel neklid. Přijde mi to jako metafora posledních let jejího života.
Pokud si chcete zavzpomínat s námi, doražte na festival Slunovrat do Opavy. V pátek 19. června si v 18.00 budeme v Klubu ART hodinu hrát staré Steinovské písně, ale i pár nových kousků, co jsem napsala v poslední době. Mluvím v množném čísle, protože se mnou zahraje můj muž Honza Ponocný. A protože v jednom plátku napsali, že v Opavě vystoupí Sestry Steinovy, možná z toho bude překvapení roku a ta Lu se fakt objeví. 🙂
