Pýcha předchází pád. O tom já vím své. Před dvaceti lety jsem pohrdavě kroutila hlavou nad všudypřítomnými lednovými úvahami na téma „jak shodím vánoční kila”. No, tak prostě o Vánocích tolik nežerte, ne? A nebudete pak v lednu mít postavu jako sněhulák.
Ono se to pohrdá, když je vám dvacet. Letos jsem se fakt hlídala, cukroví jsem uzobávala se sebekontrolou buddhistické mnišky – a vaječný koňak, jakkoliv ho miluju, mi ještě z půlky stojí v lednici… A stejně, při stoupnutí na váhu musím využít stejnou sebekontrolu, abych nevydala hysterický výkřik. Asi to bude nějak souviset s věkem, nebo co…
Jestli jste na tom stejně, možná vás pobaví, jak primitivní metodu jsem zvolila k nápravě. A jsem zvědavá na vaše názory v diskusi. Protože já mám vyzkoušeno, že tahle zázračná dieta funguje. Byla postrachem našeho dětství a jmenuje se „Sněz tu polívku, nebo nedostaneš hlavní jídlo!”
Prostá logika vývaru
Má lednová modla se jmenuje vývar. Posuďte sami, že to má neprůstřelnou logiku:
- vývar je horký, tak akorát slaný, a obsahuje to, co vaše tělo potřebuje k přežití – minerály, vitamíny, trochu toho tuku. Udělá vám „v bříšku jako v pokojíčku”. A vy si pak samozřejmě dáte třeba uzené se špenátem a bramborovým knedlíkem, jako my dneska – ale dáte si ho už jen trochu, protože budete předem nasyceni. Po vývaru ještě nikdo neztloustnul. Zasytí vás a zbaví vás hladu, se kterým byste si jinak těch bramborových knedlíků dali šest…
- občas slyším od lidí, kteří zásadově jedí „jako vrabečci”, výmluvy typu: „ne, polívku si dát nemůžu, nechci se cpát, bohatě mi stačí jeden chod…” Chyba! Právě ten, kdo chce jíst jako vrabeček, si potřebuje dát misku vývaru!
- vývar můžete udělat z lecčehos a do zásoby. Hovězí nebo slepičí je klasika, ale moje děti v tom moc nejedou a radši si dají zeleninový. Z vepřových kostí leckdo vývar nedělá, ale podle mě na česnečku jsou božské, stejně jako vývar z uzeného.
- vývar můžete udělat pořádně kořeněný, což v zimě chce celá moje rodina. Kromě klasiky – pepř, nové koření, bobkový list – často sáhnu i po orientálním koření. Zázvor, kurkuma, koriandr, chilli, do drůbežích a zeleninových vývarů i aromatičtější karí… Tyhle polévky mám ráda vždycky, ale v zimě je to přesně to, co nutně potřebujeme, aby se nám rozproudila krev.
Jasně, že taková zelňačka, dýňovka nebo kulajda je parádní samostatné zimní jídlo, za polévky bych zkrátka dala ruku do ohně! Ale takhle v lednu se přimlouvám také za misku vývaru před každým denním jídlem (no dobře, snídani můžete vynechat).
Co myslíte? Dáváte si vždycky polévku, nebo jste tenhle zvyk opustili hned poté, co vás přestaly nutit dozorkyně ve školní jídelně?
Komentáře