Všude teď čtete, jak je v zimním období důležité neuzavírat se ve vytápěných místnostech a chodit ven. Pohyb na zimním vzduchu přináší tolik zdravotních benefitů! Jenže ouha, zrovna vám se zoufale nechce? Jsem empatický člověk, a tak jsem připravila seznam rozumných důvodů, proč zůstat doma v teple. Nemáte zač!
Zimní příroda je depresivní. Její barevnost se, kromě pár vzácných ladovských dní, omezuje na různé odstíny béžové a šedé. Když na louce vidíte něco zářivě barevného, je to určitě bunda nějakého Pražáka. Holé větve stromů vypadají proti temně šedému nebi jako ruce umrlců. Vědci v americké Nevadě přitom prokázali, že lidé, kteří chodí v zimě na procházky, trpí depresí stejně často jako konzumenti celozrnného chleba. A to je opravdu alarmující!
Jediná rozumná rada tedy zní: zůstaňte pěkně v teple, sedněte si do křesla, přikryjte se dekou, pusťte si nějaký dlouhý seriál a místo celozrnného chleba chroustejte čipsy se slaninovou příchutí. Duševní zdraví máme jen jedno.
Nemá to cenu, únor je krátký měsíc. Samozřejmě dobře víte, že pohyb na čerstvém vzduchu je zdravý a důležitý. To snad ví každé malé děcko, ne? Ale vy přece nejste zbabělec, který by si chtěl usnadňovat život. O čem mluvím? No přece o tom, že únor má jen 28 dní. Vybrat si ten nejkratší měsíc v roce na něco, co je zdravé leč nepohodlné, to je zkrátka ubohost. Něco podobného, jako Suchej únor (nikdo mi nevymluví, že pro abstinenci tento měsíc nebyl vybrán náhodou!).
Takže: ano, budu chodit v únoru ven. Ale až tehdy, kdy to bude mít skutečně cenu, protože na to bude únor dostatečně dlouhý. Nemám teď na mysli nějakých přestupných 29 dní, ale pořádných, poctivých 31!
Rizika únorové socializace. Ne, únorové počasí neprospívá nikomu, snad kromě dealerů drog a alkoholu. Výzkumy ukazují, že přátelé i příbuzní mají v únoru přibližně o 30% větší šanci se pohádat kvůli nějaké maličkosti – zkrátka proto, že nejsou v optimální tělesné a duševní pohodě. Pocit nepohody snižuje hranici odolnosti nás všech a tak se i vyhlášený stoik koncem zimy stává rizikovým kontaktem.
Prevence je jednoduchá – nikam nechodit. V lese hrozí setkání s naštvaným jelenem, v hospodě s vytočeným sousedem, na chodníku se vzteklou domovnicí.
Fungujete na solární pohon. Práva naší menšiny – tedy lidí, kteří fungují na solární pohon – jsou po celá staletí zanedbávána. I my, v zimě zcela vyhaslí (protože zkrátka nemáme palivo), jsme nuceni v tomto období pracovat, chodit na nákupy, rozvážet děti na kroužky. Dosud nikoho nenapadlo zamyslet se nad tím, jak se pod tímto společenským tlakem cítíme! Ale to musí skončit. Jsme zkrátka jiní než běžní, obyčejní lidé. Potřebujeme, aby naše specifika byla brána vážně, a my se za ně mohli přestat stydět. A proto pojďme všichni společně hrdě prohlásit:
Konec útlaku! Přichází doba, kdy už se nebudu stydět za svou identitu solárního člověka. Fungovat na solární pohon je mi vrozené – nevybrala jsem si to – a proto na mě nemohou být v zimě kladeny stejné nároky, jako na většinovou společnost. Dneska nikam nejdu, zeptejte se na jaře!
Máte důležitou práci. Strašně ráda byste v únoru každý den dvě hodiny chodila venku svižnou chůzí. Dobře víte, jaké benefity by vám to přineslo. Posílení imunity. Navýšení svalové hmoty, úbytek tukové tkáně. Vylepšení kardiovaskulární kondice. Vaše duše by získala rozlet a možná by z ní i vypadla nějaká básnická bírka – a ta by se jistě prodávala tak skvěle, že byste si pak mohla koupit srub u nějakého jezera v Kanadě. To všechno víte, strašně byste chtěla, vaše duše i tělo tolik touží po šťastném rozběhnutí svěžím zimním vzduchem…
Jenže nemůžete. Po Novém roce jste si dala předsevzetí, že do konce února budete pracovat na svém vzdělání v oblasti filmové tvorby. Čeká na vás ještě několik stovek důležitých filmů na několika streamovacích platformách. Práce na seberozvoji je tvrdá, ale musíte ji podstoupit. Bez výmluv!
Jste paralyzována nedostatkem světla. Vědecké výzkumy opakovaně prokazují, že ke konci zimy už náš mozek velmi trpí nedostatkem přirozeného světla. Zažíváme ho totiž tou dobou už několikátý měsíc v řadě! Není proto divu, že kognitivní schopnosti našeho mozku jsou už poněkud oslabené. A je pro nás opravdu těžké ovládnout pouhou vůlí své přirozené, zvířecí instinkty.
Zdá se, že naším přirozeným instinktem je zalézt v zimě do své nory a odpočívat až do jara. Je téměř nemožné – a nejspíš i násilné a nepřirozené – se proti tomuto instinktu postavit. Jsme součástí přírody. Následujme své instinkty, i když na ně naše civilizace už trochu pozapomněla…
Akumulujete. Jestlipak znáte pojem “jarní únava”? No jak by ne, ta mrcha překvapí v březnu většinu z nás. Ano, přesně v té krásné době, kdy se rostlinky začínají klubat z hlíny a sluníčko nabírá sílu. Být v březnu unavená je pěkná otrava. Proto je důležité akumulovat energii předem. A každý fyzik vám vysvětlí během tří minut, že když akumulujete, je potřeba omezit výdej. Vědecké důkazy jsou nezvratné – a na nás je, abychom se podle nich zařídili. Blázni, kteří v únoru lyžují nebo brázdí blátivé lesy v pohorkách, si tak jen zadělávají na průšvih. Moudrý člověk se v tomto období doma obalí hned třemi dekami (prošívaná, fleecová a dekorativní plyšová navrch). Díky tomu mu neunikne opravdu žádná energie, a do jara vletí jako čerstvě vylíhnuté ptáče.
Posloucháte babičku. Možná je to už dávno, co vás babička vždycky v zimě napomínala, ať vás neofoukne. Ale vy na její rady dodnes vzpomínáte s láskou a slzou v oku. Naše dnešní společnost je nemocná kultem mládí – a kvůli tomu hloupě mrhá moudrostí, kterou za celý svůj život načerpali staří lidé. Sama si navíc dobře vzpomínáte, jaké nesmysly jste tvrdila bližním před dvaceti lety – a dobře víte, že dneska jste myšlenkově o hodně dál. A to je jen další důkaz dávné, pozapomenuté pravdy – starší lidé toho vědí o životě nejvíc, vyplatí se jim naslouchat!
Takže: když babička měla takové obavy z ofouknutí studeným zimním větrem, jistě dobře věděla, co říká. Pokud budou vaše zimní cesty směřovat jen od garáže k počítači a zpět, riziko ofouknutí se minimalizuje. Díky babi!
Musíte hlídat interiér. Vážně je někdo tak naivní, aby věřil že technika je bezchybná? Že nemohou zkrátka vypadnout pojistky? Že nemůže vypadnout nějaký drátek na vašem kotli? Že se nerozbije termostat na radiátoru? A co když dokonce topíte v krbovkách – všichni přece víme, jak je dřevo nevypočitatelné. Chvíli se tváří že je všechno v nejlepším pořádku a za půl hodiny vyhasne, jako by se nechumelilo. Jenže ono se chumelí!
Spoléhat na vytápěcí techniku se zkrátka nedá. A všichni známe mnoha měřeními prokázanou fyzikální pravdu, že když interiér příliš prochladne, náklady na jeho opětné vytopení jsou mnohem vyšší, než kdyby teplota zůstala konstantní. Z toho vyplývá jediné – nemůžete jít ven. Ano, rodina ať vyrazí na výlet, ale bohužel bez vás. Vy musíte sedět doma a hlídat funkčnost topení. Bohužel. Jinak byste se samozřejmě strašně ráda šla procházet tím mrznoucím mrholením venku. Ale vy to pro ně uděláte. Obětujete se.
Nezbývá tedy, než trčet doma a k tomu si jako odškodné připravit třeba horkou čokoládu s whisky… Život je řehole!
(psáno pro Ženu a život, fotku jsem cvakla v rakouském Gmundenu v jednom z mála dní, kdy chození venku dávalo i v zimě smysl)
